MICHAL

 

Dá se říct, že jsem zpočátku brložecký kostel příliš nevnímala. Byl už několik let zavřený, schovaný mezi vzrostlými lipami, padala mu šindelová střecha a neměl žádné farníky. Takových kostelů jsme cestou na chalupu míjeli několik. Jeho opuštěnost jsem zaznamenala až poté, kdy naše nejstarší dcera ­ tehdy předškolák ­ začala chodit za dětmi na náves a protože měla k této budově úctu, přinášela domů části lustru, oltářů a všeho, co se jí podařilo u dětí, lezoucích rozbitými okny do kostela, zabavit.

Na hlavních dveřích tehdy visel list, sepsaný žlutickým farářem P. Janákem, se stručnou historií kostela a Brložce. S podivem jsem četla, že chalupařím ve vsi, která měla svou tvrz, jejíž páni se psali Z Račínů a na BRLOŽCI, ve středověku jí patřilo 89 vsí a dvorců, a která je součástí naší země už několik století. Dozvěděla jsem se, že kostel je zasvěcen sv. Michaelovi, který je knížetem andělů, tedy pořádná nebeská šarže, a tak nějak jsem si začala vážit, že naše chalupářská vesnice má tak významného patrona.

Poprvé jsem se do kostela sv. Michaela dostala asi v r. 1995 ve dnech kulturního dědictví UNESCO. Mám ráda historii a tak mu nedalo příliš práce, aby mě nadchl i ve své zchátralosti. Gotický presbytář, viditelně zazděný gotický portál z původní sakristie, 4 náhrobky, prostorný kůr .a listí, lahve od piva, shozený rozebraný lustr,střepy, polámané boční oltáře  .a barevně nádherný a zachovalý hlavní oltář.

V plzeňském rozhlase pracoval pán, který měl pravidelné pořady o památkách v Čechách. V r. 2003 si vybral i Brložec a navštívil kostel spolu s toužimským farářem P. Janczákem. Paterovi se kostel líbil a říkal nám, že by jej někdy rád uklidil. Nabídli jsme mu pomoc. Stalo se tak, že jsme jednu sobotu vzali košťata, kbelíky, hadry, hrábě a lopaty ( prostě vše, co k úklidu kostelů patří) a pustili se do práce. Vyvezli jsme několik koleček nepořádku a nakonec uslyšely udivené zdi po dlouhé době i hlasitou modlitbu. Pater se nás zeptal, jestli bychom přijeli na poutní mši, kdyby byla. Což o to, přijeli a rádi, ovšem polovina naší rodiny zpívala v té době v kladenském chrámovém sboru, v kostele sv. Václava a situace znalý člověk ví, že svátek sv. archandělů ( Michaela, Rafaela a Gabriela) je hned druhý den po sv. Václavovi. Aby to nestačilo, vyšly by tenkrát obě mše na jednu neděli, což by se nedalo pro velkou vzdálenost farností zvládnout. Ovšem touha po pouti byla veliká a tak jsme se domluvili - na sobotu dopoledne. Protože v kostele není zavedena elektřina a chtěli jsme důstojnou mši, požádali jsme několik sólistů naší scholy, aby nám přijeli zazpívat. Nebylo vůbec odhadnutelné, kolik lidí přijde na mši, sv.Michaela je 29.září a to už je zima, ještě k tomu jsme chystali mši sv. v kostele s rozbitými okny. Počet případných poutníků se pohyboval od 7 do 30. K tomu je zvykem připravit pro poutníky pohoštění, chystají jej místní farníci, což jsme byli my = já. A počet lidí v rozpětí 7-30 byl docela oříšek.

 

A teď už jen o zázracích:

- Měla jsem v práci vyjímečně volno, děti měly podzimní prázdniny, a tak jsme mohli jet na chalupu už v pátek dopoledne, abychom dopekli koláče.

 

- Přestože jsem se cestou z telefonátu P. Janczaka dozvěděla, že on nestíhá a proto sama chystám do kostela nejen plátna, svíce, ale i květiny, které mi tam zčásti dovezl a zčásti si mám poradit, stihla jsem to.

 

- V sobotu ráno přijelo 5 zpěváků, přivezli si varhany s bateriemi a velkou chuť zpívat.

 

- Po 25 letech odmlky byla v kostele sloužena mše sv.

 

- Sešlo se asi 20 poutníků!

 

- Nevadil chlad ani ptačí hnízda u stropu.

 

- Mše byla zahájena písní Nebeští kavalérové a ukončena písní Te Deum

( zvanou některými poutníky Brložecká hymna). Během mše přestalo pršet a celý den pak svítilo slunce.Bylo za co děkovat.

 

- Všichni se pak dosyta najedli, dostali výslužku a přesto zbylo.Přestože jsme museli odjet po 16hod do Kladna na koncert, v klidu jsme poseděli.

 

- Nás, poutníky i zpěváky atmosféra pouti nadchla a proto se každý rok vraceli, říkali si to mezi sebou a téměř polovina poutníků bývá z Kladna.

 

- Největší počet účastníků mše byl přes 50 osob.

 

Uskutečnilo se pět poutí. V průběhu těch pěti let byly poraženy nebo ořezány lípy u kostela a byla mu opravena střecha.

Kostely jsou obrazem našich duší. Kde chátrají duše, tam je zchátralý i kostel.