Ves Štědré, jak byla původně nazývána v dávných dobách, stála jihovýchodně od dnešní původně položené obce. Čítala 20 dřevěných domků, později celá ves vyhořela a na paměť v těchto místech postaven byl silný dubový kříž, který tam stával a symbolizoval po celá staletí. Ještě donedávna byl povalen v rokli za obcí. Proto také místo to bylo nazýváno a dodnes nazývá se "Na spáleništi". Štědrá je velmi stará obec připomíná se jež roku 1239 z doby Přemyslovců, kdy se píše Vít za Štědré /RB.I.449/. Německý název Štiedrá, latinsky Štiedra Scedra, staročesky Štědré. Podobně jako v okolních obcích byla též ve Štědré tvrz. Její zbytky se nachází v zahradě u domu čp. 21. Tvrz rozkládala se na čtverci o stranách 40 m. Kolem byl vodní příkop hluboký kolem 3 m a široký 6 až 7 m. Bezpečnost zvyšoval ještě val patrný v okolních zahradách. Okolo tvrze stavěly se domy a byla zde v těchto místech i židovská synagoga. Při zemních pracech nacházely se zde zbytky starých zdí, kostí, střepů z nádob se zlatožlutou glazurou. Našly se i dubové piloty.

 

Roku 1308 se podepisuje Přibyslav za Štědrého na zakládací listině kostela Rabštýnského /Rabštejn nad Střelou/. Když v roce 1360, 7. ledna mění Theodorik, kněz své Beneficium ve Štědré za souhlasu opata cisterciánského kláštera v Nepomuku s knězem Ottou ve Wrczano, připomínají se jako patroni kostela Narození Pany Marie ve Štědré rytíři Litolda Bedřich za Štědrého, páni Racek a Jindřich z Hrádku /Štědrý hrádek/ a panoše Vicemil z Borku, potom roku 1380 se připomíná Jindřich ze Štědrého, roku 1404 Dimitr a Otík řečený Tista za Štědrého, Bohuš za Štědrého se připomíná prvně roku 1408 a pak roku 1416, kdy byl purkrabím na Přimdě a podepisuje se společně s Janem Stadou za Štědrého na listině jako svědci, kterou uzavřeli Boršové z Riesenburgu příměří s králem Václavem. Při této příležitosti ztratili asi své podíly na Štědrém, které pak byly připojeny k Štědrému hrádku.

 

Štědrý Hrádek byl vždy panstvím koruny české a jako takový je drželi páni z Riesenburga. Boreš z Riesenburga postoupil roku 1393 své panství Buškovi Caltovi z Kamené Hory, který jej pak odkazuje svému nejstaršímu synovi Buškovi. Bušek mladší je však roku 1410 přepouští Vilémovi (Buškovi Bukovinovi) z Pnětluk. Za něho byl hrad 1418 královskými vojsky dobyt a rozbořen. Vilém jej však znovu vystavěl, načež byl hrad dne 30. srpna roku 1445 spolu se vsí Štědrou a Borkem zapsán Jakoubkovi z Vřesovic na Žluticích a jeho synu Janovi. Dlouho se táhla právní pře a Viléma Bukoviny z Pnětluk z Buškem Caltou z Kamené Hory. Nakonec však byl hrad přiřčen panu Vilémovi, který jej dne 24.12.1461 postoupil své choti Anežce a jejímu otci Oldřichu Medkovi z Valdeka na Týnci nad Sázavou, kteří teprve 4.5.1463 byli uvedeni v panství. V bojích krále Jiřího z Poděbrad s odbojnými pány byl hrad znovu roku 1466 dobyt, obrácen ve zříceninu, aby jež nikdy z ní nepovstal.

 

Štědré pak byla v držení pánů Reusů z Plavna v letech 1535 až 1572, kdy byla po delším vyjednávání s dědici konečně r. 1575 prodána Jiřímu Kokořovci z Kokořova za sumu 33.000 kop grošů.

 

V roce 1602 patří panství Štědré sice Krištofovi Doupovcovi z Doupova od kterého je kupuje zpět rytíř Jiří Kokořovec z Kokořova, aby je přepustil své sestře Griseldě, od které však roku 1633 se dědictvím dostává Petru Jiřímu Kokořovci, který ji zase spojuje s panstvím Žlutice. V držení této později hraběcí rodiny se Štědrá udržela až do prvé poloviny XIX stol. Kdy poslední mužský potomek umírá na zámku ve Štědré r. 1878 a pochován je v rodinné hrobce kostela ve Žluticích. A tak končí třistaleté trvání českého rodu Kokořovců.

 

Štědrý Hrádek pobořil r. 1466 Král Jiří z Poděbrad ve válkách s odbojnou šlechtou. Hrad stál 400 let. Již nebyl obnoven. R. 1630 rytíř Adam Jiří z Kokořova postavil asi 300 m od staré tvrze zámek ve Štědré. Byl jednoposchoďový. Hrabě Ferdinand Jakub r. 1731 až 1734 zámek přestavěl, zvětšil jej a přenesl své sídlo ze Žlutic do Štědré. R. 1747 neopatrnosti služebnictva zámek vyhořel a roku 1751 byl opět přestavěn a zvětšen. R. 1830 byl znovu přestavován, udělán průchod středem a zvětšen. Z té doby je jeho nynější podoba. R. 1920 rytíř Menšík dal postavit věž s terasou.

 

Kostel byl postaven před rokem1350. R. 1386 byl již farním. Matriky čítají se od roku 1663. Kostel, sakristie je gotická soklová římsa, šlechtická oratoř je novější. U sakristie je zachována původní gotická soklová římsa. Presbytář měl gotickou klenbu a původní svorník s erbem se nachází ve žlutickém muzeu. Ve zdi u vchodu do kostela jsou zbytky žeber. Na nároží presbytáře a na východním nároží sakristie jsou zbytky původní gotické polychromie. Kostel byl přestaven v barokní podobě po velikém požáru, který zničil Štědrou i kostel r. 1680. Tehdy byl patronem kostela hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova /1680 ­ 1708/. Jeho hraběcí erb a erb jeho manželky Adelhaidy z Pincenau jsou u hlavního oltáře v Kostele. Stejný erb je na kokořovském oltáři v kostele ve Žluticích. Stopy po požáru jsou patrné na omítce na presbytáři. Oválná okna s obloukem jsou původní barokní. Nad vchodem na západní straně v záklenku je zachováno v barvě i omítce původní členění na kvádry. Sakristie má ještě gotická žebra. Na hlavním oltáři je pozdně gotická P. Marie s Ježíškem. Na levé straně je oltář sv. Jana Nepomuckého. Před oltářem byl pochován r. 1726 duchovní správce Jan Bedřich Langer. /dlaždice označené křížem/. Na menším oltáři je obraz svaté Anny a vedle stojí křtitelnice zhotovena z hadce. Na ní je barokní sousoší. Na druhé straně je oltář sv. Františka z Pauly. Pod kůrem je barokní Pieta. Roku 1820 byly renovovány varhany poněvadž cínové varhany musili odevzdat za 1. světové války. Pod kůrem je kámen označený křížkem. Zde byl roku 1777 pochován duchovní správce Ignác František Jugl. Zvon pochází z roku 1635. Ulil jej Pavel Minich ze Žatce. Je na něm kříž a po stranách P. Marie a sv. Jan event., latinský nápis. "Laudate eum in cimbalis bene sonatibus, idudate eum in cimbális iubilationibus/Oslavujte boha na zvučných cimbálech, chvalte jej slavnostně znějícími cimbály/. Druhý zvon byl odebrán za 1. světové války. R. 1925 opatřili dva nové zvony, které byly opět odebrány za 2. světové války.

 

Původní hřbitov u kostela ve Štědré datuje se již před rokem 1350. Při kopání vodovodu našly se náušnice a jiné bronzové šperky. Roku 1794 byl zřízen nový hřbitov u silnice do Lažan. Zdá se, že původní hřbitov neprošel vážnými zásahy a změnami po celá staletí až do doby poválečných let prvé světové války. Výstavba a přestavba budov v těsné blízkosti zajisté zasáhla do povrchu hřbitova vlivem zemních úprav, povrchová zemina byla odstraňována, snižována což důkazem tj., že pozůstatky zesnulých nízko v zemi se nachází, v některých místech jen několik centimetrů takže jsou mnohde přikryty jen povrchovým humusem ba i jen listím se stromů napadaným. Ve východní části hřbitova nacházela se márnice, která později užívána byla jako požární zbrojnice místního požáru sboru. Rozvojem výstavby v obci byla dne 10. dubna 1972 provedena její demolice takže na tomto místě jest vybudováno jeviště kulturního domu číslo popisné 3. Obvodové zdivo hřbitova je silné kamenivo, vliv času však značně zdivo poškodil takže nutných oprav a údržby je třeba. Tak je třeba i oprav vnitřních a venkovních omítek samotného kostela. Je uchováno v paměti, že kolem hřbitova a bývalé sousední pohostinské a řeznické živnosti, dnes budova slouží Základní devítileté škole, nacházely se v roce 1917 silné staleté lípy, aktové stromořadí značně v korunách rozrostlé a stále ošetřované místním zahradníkem. Za doby panství hraběte Menšíka byly staleté lípy a akátové stromořadí vykáceno a vysázeny jiné stromy před vchodem jeho dvora a kolem kostela Sv. Marie. Na hřbitově v roce 1922 byl postaven pomník padlých z 1. světové války.

 

Kostel Sv. Marie ještě v dnešní době svému účelu slouží, avšak jen velmi málo věřících, převážně starších občanů tento navštěvuje. Mše svatá konána je vždy každé druhé neděle dopolední knězem z farnosti žlutické. Pokroková doba značně ovlivňuje myšlení natolik, že jen tři žáci z počtu 157 žáků ZDŠ je přihlášeno na církevní výuku. Také jež opomíjeny církevní obřady jsou, křtění novorozeňat jen ojediněle se provádí v kostele. Jen na cestu poslední jsou věřící do kostela vnášeny, aby pak uloženy v zemi na hřbitově byly.

 

Brložec patřil roku 1350 Přechovi z Brložce. Císař Karel IV. koupil majetek a dal jej jako léno Boršovi z Riesenburgu. Mezi lenními pány byl Jakub z Vladařic. R. 1451 byl lenním pánem Jindřich II. Vohančko z Brložce. V 16 století patřil Brložec Račínům ­ rytíř Račín z Račína. R. 1532 jmenuje se Jiří Račín, který se svými bratry vlastnil Vlkošov. Je pochován v kostele v Brložci. Majetek zdědili bratři Mikuláš a Vavřinec, synové Ondřejovi, který byl bratrancem Jiřího Račína. Patřil jim kromě Brložce se zámkem a kostelem též tvrz a dvůr v Novosedlích, část Lažan, Smilova, Přestání a Bržiny. Mikuláš Račín zúčastnil se vzpoury proti císaři Ferdinandu II. Zkonfiskovali mu za to Brložec a Bezvěrov. K Brožci náleželo tehdy 86 usedlostí. Brložec s tvrzí a dvorem, dvůr Víska, vesnice Smilov, Lachovice, Přestání, Lažany, část Novosedel, Chlum a Luhov. Majetek byl ponechán roku 1623 Vilémovi z Vřesovic. Mikuláši Račínovi ponechal císař 2/3 konfiskovaného jmění. Vilém z Vřesovic roku 1626 prodal celé panství Brložec Juliu Jindřichovi saskému vévodovi, vlastnil i Toužim. Tak se dostal Brložec k panství Toužimi a měl od 1629 ­ 1787 stejné vlastníky jako Údrč. Roku 1787 patřila královské komoře. Zadluženou Toužim a Brložec pronajal si hrabě Antonín Jan Josef Schwarzenberg. Královská komora převzala Brložek až roku 1799, a spravovala jej až do roku 1837. 11. září 1837 získal Brložec, Hrádek a Toužim, Luhov, Bečov vévoda Alfréd BEAFORT ­ SPONTIN. Rakouský císař přijal šlechtu, která byla pronásledována a utekla z Francie. V Hrádku byla zřízena sklárna, aby se využilo bohatství lesů.

 

Byl stavěn před rokem 1350. První duchovní správce připomíná se r. 1358. R. 1571 rytíř Mikuláš z Račína zavedl protestanty do Brložce. P. Hroznata Meinl založil první farní matriku. R. 1690 maloval oltář Michla Triebl ze Žlutic. Duchovní správce František Hassman z Mansfeldu věnoval kostelu své jmění a je pochován u hlavního oltáře. Kostel je zasvěcen sv. archandělu Michaelovi. Kostel byl pravděpodobně v době švédských válek poškozen. R. 1651 ­ 1653 mnoho se stavělo na kostele, byla postavěna věž. R. 1863 kostel vyhořel. Věž byla původně s cibulovitou kopulí ale po požáru byla zřízena jen jednoduchá. Před oltáři nachází se hrobka rytířů Račínů z Račína. Ze tří zvonů dva padly za oběť v prvé světové válce. Byly dodány nové a opět za druhé světové války byly odebrány.Fara byla postavena roku 1648 ­ 1650. Byla zbourána r. 1968. Původní hřbitov byl u kostela. Za Josefa II. byl zřízen na farním pozemku. R. 1845 byl zřízen nový a větší hřbitov na nynějším místě.

 

Připomíná se jako učitel Šalamoun Alterman již r. 1633. Zřízení školy bylo financováno též z kostelní pokladny. R. 1889 bylo zde 106 žáků. Místnosti nevyhovovaly a proto r. 1893 začalo se se stavbou nové školy.

 

Obec Štědrá s přičleněnými osadami oplývá památkovými hodnotami chráněnými státem ve správě státu a církve.

 

Obec Š t ě d r á : Kostel Nanebevzetí Pany Marie jehož založení znamená se již z počátku 13. stol.

 

Roku 1630 postaven byl původní zámek ve Štědré rytířem Adamem Jiřím Kokořovcem z Kokořova, byl jednoposchoďový, který později vyhořel, byl přestavěn do nynější podoby.

 

Socha Sv. Jana Nepomuckého ­ majetek církevní ­ původně byla postavena před domem čp. 49 před pohostinství, vlivem rozvoje obce a přestavby hostinství k účelům školství byla socha přemístěna a nachází se vlevo před hlavním vchodem do kostela.

 

Socha Sv. Prokopa umístěna je v zahradě domu čp. 83.

 

Socha Sv. Františka Xaverského umístěna je na rozcestí poblíže tratě do Žlutic-Zbraslavi-Prohoř.

 

Ve východní části obce jest znatelné tvrziště.

 

L a ž a n y : Ve středu osady nachází se malá kaple sv. Michala a je ve správě státu.

 

Stavení čp. 28 v Lažanech, obývané občanem Karlem Vilingrem je chráněno památkovým úřadem ve správě státu. Stavení je soukromý majetek.

 

B r l o ž e c : Kostel sv. Michala byl postaven již roku 1350, pravděpodobně byl ve švédských válkách poškozen. R. 1863 vyhořel, věž byla původně s cibulovou kopulí a po požáru byla zhotovena jen jednoduchá v nynější podobě.

 

Socha sv. Jana Nepomuckého nachází se před vchodem kostela.

 

Stavení Brložec čp. 22 a stavení čp. 28 Lažany je chráněno stát. památkovým úřadem, jsou dřevěná a obývána.

 

Školní výuka ve Štědré znamená se již koncem 16. století. Původní škola byla farská poblíže kostela na farním pozemku. R. 1715 byla postavena škola nová za 705 zlatých, 25 krejcarů spolu s novým kostelem, který si vyžádal nákladů 2.380 zlatých 31 krejcarů. Již v této době znamená se první učitel na škole Valentin Nein. Roku 1831 navštěvovalo školu 221 žáků z místa a okolních obcí. V této době byla škola dvojtřídní. R. 1893 postavena byla škola nová čp. 4, nynější, dvojtřídní opět na farním pozemku. Výuka byla vedena vždy v jazyce německém. Tak tomu bylo až do roku 1918. Po vyhlášení samostatnosti čsl. státu nastává příliv Českého obyvatelstva do obce, zejména rodin státních zaměstnanců. Češi dožadovali se pro své děti výuky českého jazyka. V levém křídle zámku hrabě Menčík uvolňuje místnosti pro školu českou. Do školy dochází 22 českých žáků, ale i dětí rodičů národnosti německé z politických příčin persekuovaných. Výuku vede prvý český učitel Josef Šumpalík. Česká menšina z okolních obcí dožaduje se rovněž výuky pro své děti. Škola se rozšiřuje do domu čp. 85. Provizorium výuky nevyhovuje a dochází k výstavbě školní budovy jednoposchoďové v dolní části obce v čp. 71. Škola dostavena byla v roce 1925 a dochází do ní žáci české národnosti z obcí Štědrá, Mostec, Semtěž, Pšov, Borek, Vlkošov. Osudný rok 1937 opět zasahuje i do školní výuky, česká menšina nuceně opouští pohraniční obec v důsledku politických a národnostních otázek. Děti zůstávající v obci jsou opět nuceni docházet do německé školy.

 

Obec Štědrá a okolí vyznačuje se zajímavostmi podzemními chodbami. Pochází ze 14. a 15. století a razili je ve svoru horníci. Ještě v nedávné době byla znatelná prostorná chodba vytesána v opuce vedoucí z hlavní silnice ve středu obce v podzemí do domu čp. 18 a dále až do bývalé tvrze. Chodby byly pravděpodobně vedeny východním směrem na Štěderský hrádek. Také jsou známé prostorné chodby vedoucí z bývalého loveckého zámečku v Brožci. Jsou však jižně na mnoha místech propadlé a zavalené. Podzemní chodby zajisté sloužily v nejistých válečných dobách jako útočiště i jako ústupové cesty. Lze tedy chodby považovat jako nejstarší památky obce.

 

Třistaleté panství rodu Kokořovců zaniká posledním potomkem mužského rodu hrabětem Ludvíkem Prokopem Kokořovcem, který umírá na panství ve Štědré. Posledním potomkem zůstává jeho dcera Zdenka, která odchází z panství do Prahy. Majetek Kokořovců přechází kupní smlouvou do rukou podílníků Dr. Otakara Mascheho a Karla Prokše. V druhé polovině 18. stol. krátce po nabytí majetku Prokš vyplácí podílníka Otakara Mascheho a Prokš stává se jediným pánem nad panstvím Štědrá k němuž přináleží dvory Žlutice, Hradský dvůr, Nový dvůr, dvůr Pšov, dvůr Víska, všechny lesy mimo selské a obecní, vlastní celý katastr rozkládající se od Komárova k Budči až k Chlumské hoře. Prokš jako dobrý hospodář kupuje i lovecký zámeček v Brložci od bečovského hraběte Baufortha. O panství se dobře stará, to zvelebuje a datují se záznamy, že národovec byl a Českým usedlíkům v nouzi pomáhal. V paměti je však též uchováno, že ve svém pivovaře ve Žluticích často se zdržoval i celé dny tam trávil, v pohroušené náladě pak domů na zámek se vracíval. Aby ve zdraví cestu překonal přivazován kočím silným řemenem k vozu byl a po příjezdu do svých komnat uložen. Koncem 19. stol. Prokš umírá a veškerý majetek přebírá jeho syn Josef Prokš. I zde datují se záznamy a zůstávají v paměti občanů, že tento potomek nedobrým hospodářem byl, panství upadalo, více však věnoval se svým libůstkám.

 

Na jižním svahu provádí se stavba železniční dráhy Rakovník ­ Bečov. V dolní části obce staví se i nádražní budova. Se stavbou započato 23.9.1871. Mnoho místních občanů ale i t okolních obcí získávají pracovní příležitost. 26.6.1898 dochází k první zkušební jízdě. Přejezdy, nadjezdy, tunely provádí k tomu najatí kvalifikovaní dělníci z Itálie. Střelný prach a jiné výbušniny ve velkém množství skladovány jsou v lese vpravo od tunelu pod obcí Borkem.

 

19. dubna 1893 byl položen prvý kámen k stavbě nové školy v Brožci. 4. října 1895 byla škola postavena a předána k užívání.

 

Původní hřbitov na farním pozemku v Brložci je nepostačující a provádí se 9. srpna 1898 jeho rozšíření.

 

Koná se obřadní pieta za císařovnu a královnu Elizabeth v místním kostele v Brložci.

 

2. července 1899 koná se tradiční velký sjezd požárníků v Brložci. Zúčastňuje se ho 200 požárníků a poté provedena u pomníku Sv. Johana polní mše.

 

Roku 1904 20. září vypukl oheň v horní části půdy školy v Brložci. Oheň se rychle rozšířil a byla poškozena část střechy. Rychlým zásahem místních hasičů bylo zabráněno dalšímu rozšíření ohně. Oheň vznikl v důsledku neutěsněných komínových dvířek na půdě školy.

 

Roku 1911 dne 12. dubna provádělo se v obci Brložec sčítání lidu. Podle statistiky v roce 1890 bylo v Brložci 348 obč., v roce 1900 341 obč., v roce 1911 354 občanů. V Přestání roku 1890 103 občanů, 1900 občanů 107 a v r. 1911 občanů 91.

 

L7. listopadu 1911 vypukl oheň v domě Aloise Lufta v čp. 59. Požár se rychle rozšířil, zachvátil obytné stavení, stodolu a rozšířil se na sousední zemědělskou. usedlost Karla Buglera čp. 5, která rovněž vyhořela.

 

13. července 1913 uspořádán místní jednotou velký požárnický sjezd, kterému byl přítomen požární sbor Komárov, Smilov, Radaně a jiné požární sbory z okolních obcí.

 

28.8.1914 vypovědělo válku Rakousko Srbsku

2.8.1914 vypovědělo válku Německo Rusku

3.8.1914 vypovědělo válku Německo Francii

3.8.1914 vypovědělo válku Německo Belgii

4.8.1914 vypověděla válku Anglie Německu

5.8.1914 vypovědělo válku Rakousko-Uhersko Rusku

5.8.1914 vypovědělo válku Srbsko Německu

7.8.1914 vypovědělo válku Montenegro Rakousko-Uhersku

12.8.1914 vypověděla válku Francie Rakousko-Uhersku

13.8.1914 vypověděla válku Anglie Rakousko-Uhersku

12.8.1914 vypovědělo válku Montenegro Německu

23.8.1914 vypovědělo válku Japonsko Německu

25.8.1914 vypovědělo válku Německo Japonsku

27.8.1914 vypovědělo válku Rakousko-Uhersko Belgii

30.10.1914 vypovědělo válku Rakousko-Uhersko Turecku

5.11.1914 vypověděla válku Anglie Turecku

6.11.1914 vypověděla válku Francie Turecku

7.11.1914 vypověděla válku Belgie Turecku

25.11.1914 vypověděl válku Afganistan Rusku

25.11.1914 vypověděl válku Afganistan Anglii

25.5.1915 vypověděla válku Itálie Rakousko-Uhersku

 

Roku 1915 dne 5. května v obci Štědrá, Brložec a okolních obcí byl proveden nuceně sběr starého kovu pro válečné účely. Celkem bylo sebráno a odevzdáno 250 kg barevného kovu.

 

V odpoledních hodinách v blízkém Hrádeckém rybníku utonul 14 roků starý syn místního učitele v Brložci Erich Fikrt. Za pomoci občanů a dlouhých háků a tyčí byl vyloven za zátoky.

 

Čajové máslo za 1 kg 6.80 až 8.-kor.

Vařené máslo za 1 kg 5.60

Vejce za 1 kg 12 až 14 hal.

Tvaroh za 1 kg 12 až 14 hal.

Hovězí maso za 1 kg 6.80

telecí za 1 kg 5.20

Vepřové maso za 1 kg 8.-

Cukr za 1 kg 1.01

Med za 1 kg 2.40

Brambory za 1 q 15.-

 

Hrabě Josef Menčík spolu se svojí manželkou Irenou Zebínskou úzce spřízněnou s gumárenským králem Baťou odkupuje panství Štědrá se všemi pozemky a dvory v té době je zanedbané od mladého Josefa Prokše. Hrabě Menčík­Zebínský byl znám jako dobrý hospodář. Zvláště věnoval se chovu dobytka. V pěstění kultur zabýval se na šlechtěné osivo a sadbu, které výhodně pak zpeněžoval. V chovu dobytka zabýval se chodem červenostrakatého chovu, který nakupoval pro své stádo ve Švýcarsku a Bavorsku. Tržby z této produkce uhrazovaly režii hospodářství. V okolí statku na pozemcích bývalo uloženo 8 až 10 stohů obilí ve slámě, ale i ve stodolách bylo hojno,které pak v zimních měsících s čeledi mlátit cepy a parní mlátičkou. Stohy byly vždy ukládány v dolní části obce co nyní jsou postaveny panelové domy, seno pak ukládáno na seníku. Hospodaření panství bylo pověřeno řízení správci a na každém dvoře byl stanoven jeden šafář. Menčík však zdržoval se ve Štědré jen po dobu letní. V zimním období zdržoval se převážně ve své vile v Karlových Varech, kde byl podílníkem všech kin. Za jeho nepřítomnosti vedl panství jeho syn. Hraběnka Zebínská jen velmi málo se na panství zdržovala a za svými libůstkami často odjížděla.

 

Obec válečnými událostmi nebyla ušetřena. Bídu, hlad a utrpení lid musel snášet. Do války povoláno jen 27 mužů mezi nimi i 18 letí z nichž se 15 již domu ku svým rodinám nevrátilo.

 

Ani kostel Sv. Marie nebyl válečnými útrapami ušetřen. Jeden větší a jeden menší zvon byly z kostelní věže sejmuty, vyjmuty byly i cínové píšťaly z historických varhan a vše jako kov použito k válečným účelům. Jeden velký zvon historické památky ulit v 16. stol. byl však ve věži ponechán a dodnes se tam nachází.

 

Rakousko-Uherská velmoc ve válce je poražena spojeneckými silami a vyhlášena samostatnost ČSR s řízením demokratickým. Do čela státu je volen první president Tomáš Garyk Masaryk. Obec dříve německá, osídlena německým obyvatelstvem je dosídlována českými rodinami. Zřizuje se česká správa na kterou jsou dosazováni Češi.

V roce 1918 ustavuje se i obecní úřad. Dochází k volbám do obecního zastupitelství. Dle záznamů a pamětí občanů byla v obci utvořena obecní rada sestávající z 7 členů z nichž dva české národnosti. Starostou obce stává se však opět občan německé národnosti. Starostenský úřad v obci byl dlouhotrvající a potvrzuje se úřad starosty Karla Schlesingera, truhláře, který potrval 10 roků. V roce 1928 se stává opět starostou občan německé národnosti hostinský Antonín Wietman jen však na krátkou dobu a je volen do funkce starosta Ernst Kauer, místní pekař, který setrvává v této starostenské funkci až do konce II. světové války. Starostenský úřad byl vždy vykonáván v domě starosty. Za výkon obecního úřadu byl odměňován peněžními prostředky ale i získával naturální hodnoty z obecních pozemků.

 

Vraťme se však k událostem poválečným. Datuje se záznam. Hraběnka Irena Menčíková-Zebínská spolumajitelka štěderského panství zakoupila na své náklady za odejmuté kostelní zvony z válečných let nový zvon, který dala ulít u zvonaře v Žatci. Tato událost probíhala za velkých oslav a ovací. Zvon převážen byl ze dvora panství na ověnčeném voze taženým párem koní též opentlených mašlemi před kostel sv. Marie, hudba vyhrávala za velké účasti občanů. Zvon posvěcen byl místním knězem Seidlem Josefem za projevu řídícího učitele. Zvon vytažen byl občany do věže kostela a za halasného volání občanů rozezněly se prvé tóny do kraje.

 

Roku 1922 měsíce záři na paměť padlých z prvé světové války postaven byl pomník na starém hřbitově z kamene pískovce, uvnitř do zdiva osazeny byly fotografie padlých občanů.

 

Věřící postrádali druhý zvon ve věži kostela odejmuty pro válečné účely v 17 roce. Byla provedena sbírka u občanů v poloviční výši, druhou polovici uhradila místní selka Melcherová, kmotra Ireny Zebínské a zakoupen byl zvon menší prvého. Za stejných ovací a slávy vytažen byl a uložen ve věži kostela sv. Marie.

 

V měsíci srpnu druhého dne v nočních hodinách postihla živelná pohroma obec Přestání. Oheň vypukl v hospodářské usedlosti čp. 12, rychle se rozšířil na další hosp. budovy čp. 14, a 15. Usedlosti vyhořely do základu.

 

Roku 1923 dne 5. května při velké bouři udeřil blesk do kostelní věže v Brložci , kterou celou roztrhl. Oprava vyžádala si značné náklady.

 

Roku 1925 pozemkovou reformou odebírá se hraběti Menčíkovi dvory Žlutice, Hradecký dvůr, dvůr Pšov a Novosedlí. Štědrá a Nový dvůr je ponechán ve vlastnictví Menčíka.

 

Píše se rok 1926. Hospodářská krize rolníka Sopfa Františka z nedaleké obce Borku postihla. Aby sobě pomohl a hospodářství v pangrot nepřišlo hraběti Menčíkovi ze Štědré výhružný dopis zaslal, že dceru mu zabije pakliže pod kámen křížku u silnice k Borku 60.000.--Kčs nesloží. Menčík tak učinil, neplatné peníze v obálce ve stanovený den a hodinu složil. Rolník Sopf obálku s obsahem vzal při pronásledování však četníkem Kuchařem střelen byl a na trati skonal.

 

Politická situace v pohraničních oblastech zvláště v západních a severních Čechách se značně zostřuje. Německé obyvatelstvo je štváno henleinovskými předáky proti české menšině.

Říšský kancléř Hitler a sudetský Němec Henlain o právo suverenity německého obyvatelstva v pohraničních krajích ČSR.

 

5. září. Odjíždí z pověření anglického parlamentu předseda vlády Camberlain do Německa, aby jednal s kancléře, Hitlerem o ČSR a oddálil tak agresi Německa proti ČSR.

 

5. září. Hitler a Henlain činí nátlak na čsl. Vládu s požadavkem odstoupení části pohraničních oblastí.

 

9. září. Koná se velký sjezd NSDAP v Norimberku. Trvá 7 dnů. Z projevu Hitlera a Henlaina zaznívají požadavky odejmout ČSR pohraniční oblasti a při a půl mil. Němců přičlenit k Německu. Po sjezdu dochází k velkým demonstracím, dochází k velkým agresím sudetských Němců na české obyvatelstvo v pohraničních oblastech, Němci předávají četnické stanice, poštovní úřady, přepadávají i vojenské posádky. České obyvatelstvo je terorizováno a vražděno fanatiky nacisty. Provokace vyvstávají v oblastech měst Nýřan, Karl.Varů, Sokolova, Chebu a jinde. Ani naše obec není tímto zběsilým a štvavým jednáním ušetřena. České rodiny opouští v noci svá obydlí, aby zachránili své životy před henleinovskými fanatiky.

 

14. září. Henlain odmítá jednat o požadovaném území na pražském hradě s čsl. vládou a klade si požadavek uskutečnit jednání v Sokolově. Vláda v čele s presidentem Benešem na návrh Henlaina nepřistupuje.

 

15. září. Henlain s velvyslancem německé říše přichází na pražský hrad. Na presidenta Beneše činí nátlak a hrozí agresí Německa. Pres. Beneš nemá podpory vlády. Přijímá požadavky Henlaina na sebeurčení. Klade si požadavek mít zastoupení jednotřetinové v armádě, v ministerstvu a žádá odvolání policie z Karlových Varů, Sokolova, Chebu a jiných měst pohraničních, jakož i držet vojska ČSA v kasárnách.

 

16. září. Anglický premiér při jednání s Hitlerem v Berlíně souhlasí s návrhem Hitlera podmanit pohraniční oblasti Čech a jejich přičlenění k velkoněmecké říši, s likvidací komunistů v ČSR, plně podporuje názor na likvidaci komunistů v SSR, premiér souhlasí s požadavkem Hitlera ve věci zrušení vojenské smlouvy ČSR se Sovětským svazem a vojenské smlouvy ČSR s Francií.

 

16. září. Zástupce Anglie činí nátlak na přes. Beneše. Žádá vládu ČSR, aby postoupila pohraniční oblasti Německu, francouzský velvyslanec odmítá poskytnout vojenskou a jinou pomoc čsl. vládě.

 

16.září. Beneš činí pověřencům ústupky a nabízí jen výběžky Šluknov, Frýdland a jiné.

 

16. září. Hitler a Henlain nařizuje zvýšenou aktivitu a agresi henleinovců v pohraničních oblastech. Dochází na mnoha místech ke srážkám mezi provokatéry, českou policií a ČSR. Henlainovci přepadávají státní úřady, pošty a jiné, vraždí komunisty a přepadávají české rodiny.

 

16. září. President Beneš na podkladě provokačních událostí v pohraničních oblastech vyhlašuje stanné právo a vyhlašuje zatykač na Henlaina, který řídí provokační akce v pohraničních oblastech Karlovarska a Chebska.

 

Na pražský hrad opětovně přijíždí anglický a francouzský premiér. Oznamuje přes. Benešovi, že francouzská vláda a vláda Anglie souhlasí s požadavkem Hitlera k odejmutí pohraničních oblastí a jejich přičlenění k Německu těch kde se nachází více jak 50 % obyvatel německé národnosti. Oba premiéři kladou požadavek. Čsl. vláda nepodnikne žádné vojenské akce proti Němcům, dále kladou ultimatum přes. Benešovi, aby vláda ihned zrušila spojenecké dohody s SSSR.

 

19.září 1938. Sovětský velvyslanec žádá přes. Beneše, aby oznámil události v Ženevě a požádal o vojenskou pomoc SSSR podle stanovených úmluv. Beneš nemůže se pod vlivem západních mocností rozhodnout. Agrese ze strany Hitlera podporovaná Anglií a Francií se stále více stupňuje.

 

V Praze vyvstávají demonstrace lidu. Odchází na pražský hrad a žádá, aby přes. Beneš projevil rozhodné stanovisko k nátlaku Hitlera. Lid chce republiku bránit. Beneš odmítá k lidu promluvit. Je vyzván vrchní velitel vrané moci generál Syrový, aby promluvil sám. Jaké však zklamání z jeho slov, z úst nejvyšší brané moci, když prohlásil k tisícovým davům, že souhlasí jako generál brané moci, aby pohraniční oblasti byly Hitlerovi postoupeny a že čsl. armáda nepodnikne žádné akce na obranu svého státu.

 

22. září 1938. Ministr financí Prais nabádá buržoazní vládu, aby ČSA nebojovala proti Němců jinak, že neposkytne finanční prostředky k válečným účelům a navrhuje odmítnutí spojeneckou pomoc ze strany SSSR. Současně přesvědčuje své stoupence ve vládě, že lépe je otevřít hranice u Podmokel a ponechat volný vstup německých vojsk na české území. Jeho návrh je podporován předsedou vlády Hodžou. Poslanec komunistické strany Klement Gottwald vede jednání s politickými stranami, žádá presidenta Beneše, aby nepřistupoval na návrhy Hitlera a Henlaina i obou premiérů Francie a Anglie a žádá do, aby vyžádal na obranu státu pomoc vojenskou Sov. Svazu. Beneš své rozhodnutí nevyslovil a omlouvá skutečnost tak, že by o věci musel rozhodnout parlament což nelze ihned provést neboť parlamentu udělil dovolenou. Buržoazní ministři Prais, Hodža a další staví se zásadně proti návrhu poslance Gottwalda.

 

22.9.1938. Na popud komunistické strany na mnoha místech konají se manifestace na ochranu státu a provolávají se hanebná hesla proti zrádcovské vládě. Buržoasní Hodžova vláda podává demizi a odstupují někteří poslanci. Ustavuje se nová vláda, která má hájit zájmy státu. Vládu sestavuje pres. Beneš.

 

22.9.1938. Nátlaky ze strany Francie a Anglie na přes. Beneše se zvyšují, Beneš nátlakům podléhá a řídí se jejich pokyny.

 

22.9.1938. Buržoazní ministr Prais činí nátlak na komunistický tisk a redakci. Daří se mu zastavit vydávání Rudého práva, které rezolutně žádá pomoc Rudé armády.

22.9.1938. Setkává se anglický premiér s Hitlerem v Berlíně. Hitler trvá na svých požadavcích vůči ČSR, trvá na obsazení pohraničních oblastí a jejich přičlenění k Německu. Hitler žádá odsun veškerého obyvatelstva české národnosti z pohraničních oblastí v době dvou týdnů, klade si podmínky zanechat veškerý majetek v pohraniční oblasti, předat dobrovolně vojensky strategické body a uvolnění kasáren příslušníky ČSA. Premiér odjíždí do Anglie a týž den je svolán anglický parlament. Zasílá Hitlerovi zprávu, že parlament nesouhlasí s požadavky Hitlera.

 

Oznamuje se zpráva v rozhlase, že Hitler vyhlásil pohotovost německé armády v oblastech území Bavorska a Saska, německá armáda soustřeďuje se v blízkosti čsl. hranic.

 

President Beneš nařizuje mobilizaci čsl. armády k obraně pohraničních oblastí.

 

Hitler odmítá smírčí jednání navrhované Anglii a Francii a žádá gen. Syrového, aby dobrovolně a bez bojů předal oblasti našeho státu. Armádní generál Syrový a vláda ČSR souhlasí s požadavkem Hitlera.

 

Francie vyhlašuje částečnou mobilizaci námořnictva. Později se ukázalo, že šlo ze strany Anglie vůči Francii jen o diplomatický tah vzhledem k vojenským smlouvám obou států.

Hitler je nerozhodný ve své agresi proti ČSR. Stále vyčkává plného souhlasu Anglie a Francie k útoku na ČSR.

 

Do Mnichova přijíždí parlamentáři Francie, Anglie a Itálie. Jedná se o ČSR avšak bez zástupců našeho státu. Daladier předkládá návrh po konzultaci ostatních parlamentářů Hitlerovi následujícího znění. "Zastoupené vlády Anglie, Francie a Itálie souhlasí s obsazením pohraničních oblastí ČSR německou armádou a

přičlenění těchto území k Velkoněmecké říši.

 

vojenské pevnosti a jejich předání bez boje hitlerovské armádě, pevnosti a strategické body ponechat v původním stavu. V tomto znění je vyrozuměna i čsl. vláda. Dále se parlamentáři usnáší odmítnout veškeré námitky ČSR a SSR s tím, že územní ústupky ČSR vůči Německu jsou nezbytné a že jen tak je možnost oddálit světový mír. Toho však dosaženo nebylo. A tak je cizími západními mocnostmi, cizím kapitálem rozhodnuto o samostatnosti, suverenitě o právech našeho státu bez vyhlášení války a souhlasu našich představitelů.

Zrada na našem národě je dovršena, čest národa pošlapána a zhanobena. Rodiny Čechů kvapem tajně v noci opouští svá bydliště, své domovy, aby uchránili alespoň své životy před teroristy henleinovci, zanechávají vše co měli rádi a bylo jim vším. Prchají se svými dětmi bez prostředků o hladů, v důvěře, že jednou se opět do svých domovů vrátí. Ani naše obec nebyla ušetřena běsnění zfanatizovaných fašistů. Ze strachu před terorem odchází české rodiny státních zřízenců dvou učitelů, jedna rodina nádražního zřízence, rodina Fornouse, místního roznašeče pošty, kvapem opouští obec dva příslušníci četnictva a František Lím se svojí manželkou jako ruský legionář. Na místa státních německých úřadů jsou dosazování opět Němci. Škola opět se stává jen školou německou s vyučovacím jazykem německým.

 

Březen dne 15. Výbojnost německého imperialismu nespokojuje se jen s odcizením pohraničního území ČSR. Po okupaci Rakouska jeho rozpínavost směřuje na východ. 15. března německá armáda se souhlasem západních imperialistických zemí zejména Anglie a Francie překročila čsl. hranice a okupuje celé čsl. území včetně Slovenska. Nastává k rozdělení čsl. státu na státy Čechy-Morava jako tak zvaný protektorát do jehož čela je Němci dosazen president Hácha. Do čela tak zvaného Slovenského státu násilně odděleného od republiky je volen president Tiso. President rep. Beneš, jakož i mnoho jiných mezi nimi i poslanec komunistické strany Klement Gottwald odchází tajně exilu. Na území ČSR tvoří se ilegální skupiny s cílem osvobodit území od nacisty.

 

Německá agrese se stupňuje. Po napadení Polska přepadá zákeřně bez vyhlášení Sovětský svat. Na ruskou frontu povolává 24 občanů i z naší obce z nichž se 14 již domů nevrací.

 

Německý státní orgán staví v horní části obce 4 dřevěné lágry pro pomoc zemědělství. Povolaní muži do války jsou nahrazování 240 mladými ženami, které se ubytovávají do zřízených dřevěných lágrů a rozmisťovány jsou podle potřeb a požadavků zemědělců na výpomoc.

 

V odpoledních hodinách dne 27. července došlo k požáru v rolnické usedlosti čp. 44. Majitelka, duševně nemocná hořící petrolejovou lampu v bytě na zem upustila, požár se rychle rozšířil na celou budovu. Byl však rychlým zásahem hasičského sboru uhašen. Škoda značná vyvstala.

 

Ani druhá světová válka neušetřila památkové hodnoty naší obce. Dva zvony k válečným účelům německé armády byly z věže kostela sejmuty a odvezeny. Jen jeden zvon historické památky z 16. stol. ponechán byl ve věži kostela Sv. Marie.

 

Do dřevěných lágrů přichází osvětové pracovnice jejichž úkolem je zlepšit mezi místními zemědělci kulturnost jejich života, která je značně zanedbána. K tomuto vyškolené odbornice zdravotnictví vnáší do německých rodin novou osvětovou výchovu, vyučuje zaostalé ženy v zemědělství vařit, vychovávat jejich děti zejména zlepšovat celkovou hygienu v domácnostech.

 

18. duben 1945 otřásá svědomím místních občanů. Již od ranních hodin nastává pochmurné dubnové počasí. Během dne chladné počasí přináší sníh a déšť. Směrem od Zbraslavi ke Štědré přichází dlouhý průvod lidí ­ pochod smrti ­ doprovázený hlídkami německých vojáků. Lidé jsou v trestaneckých oblecích jen lehce ustrojení, mnozí z nich jen v dece zabaleni klesající hladem, únavou a nemocemi. Pochod smrti prochází obci Štědrá směrem k Toužimi. Občané německé národnosti ve snaze zmírnit jejich utrpení a únavu, snaží se jim poskytovat chleba. Doprovod německých hlídek však tomu zabraňuje a potravu zašlapuje do bahna. V lese mezi Zbraslaví a Zhořcem později nachází se 4 obleky trestanecké, odhozené těmi, kterým se podařilo z pochodu utéci v nestřežených okamžicích do blízkých lesů.

 

Válečné události mají rychlý spád. Německá armáda překotně ustupuje před osvobozeneckými vojsky. Jejich ústup směřuje na Plzeň. Dva vojíni německé armády střežící křižovatku u Borku v revolučních dnech zastřeleni byli a do nedalekého náspu zataženi. Až po několika dnech byli nalezeni a na hřbitově ve Štědré do společného hrobu pochováni.

 

Obec Štědrá byla vždy obcí převážně zemědělskou, malorolnickou. Jen málo velkých hospodářství se v obci nacházelo. Vybavenost však byla na tehdejší poměry značně vysoká. V dolní části obce nacházela se restaurace nádražní, naproti této hostinství a řeznictví Schmerzla, hostinec v čp. 18, hostinec v čp. 3, hostinec a řeznictví v čp. 49, poštovní úřad v domě v čp. 3, škola v čp. 4, jeden lékař stále v obci působil, 1 autodílna v čp. 45, tři obchody s potravinami, podomní obchod s textilem, jeden obecní kovář, kolář, klempíř v čp. 89, truhlář, sedlář, jedno zahradnictví, četnická stanice, nádražní budova, židovská synagoga. Obytných domů v obci Štědrá bylo 77, počet obyvatel pohyboval se vždy kolem 304 z toho 20 židů.

 

V obci býval od nepaměti obecní sluha, ponocný a hrobař v jedné osobě. V paměti občanů zůstává obecní sluha Andreas po jehož smrti tuto službu vykonával Emil Pták a později Púfflt Josef. Vždy od 22 hodiny večerní do 4 hodiny ranní obci procházel se svým psem a troubením na dlouhou trubku oznamoval noční hodiny čímž tak zajišťoval bezpečnost občanů, střežil jejich majetek proti vetřelcům, zlodějům a proti živelným pohromám. Ve dne pak z příkazu starosty obce procházel ulicemi, bubnoval na buben a vyhlašoval zprávy starostenského úřadu. Jak bylo slyšet hlas bubnu občané vycházeli ze svých domů, aby seznámily se s vyhlášenými zprávami. Vykonával při své službě i hrobaře. Byt pro svoji početnou rodinu měl přidělen v obecním domě v čp. 28, kde bydlel společně i s obecním kovářem.

V paměti uchováno je, že obec od nepaměti svého pasáka hus měla. Sedláci vždy ráno husy ze svých dvorů vyhnali na ulici, pasák husy sehnal v houf a odháněl je, aby je po celý den pásl a večer opět přiháněl do obce. K tomuto byly určené pastviny. Je na nacházela se v oupadu na neúrodných pozemcích za obcí, po pravé straně směrem k Mostci u tak zvaného cikánského stromu, kde v roklinách vody bylo, druhá pastva po levé straně silnice za hřištěm, kde byl kopán jíl na stavby a rovněž vody bylo pro husy dostatek. Za konanou práci pasák odměňován byl majiteli hus různou odměnou v naturáliích i odměnou peněžní.

 

V obci zachovávány byly vždy tradice a po celá desetiletí dodržovány. Zimní měsíce byly vždy ve znamení tradičních plesů hasičských, mysliveckých, selských baráčnických. Poté masopust vyznačován byl mimořádným veselím. Trval vždy po čtyři dny. V neděli počala mládež práskat bičem zvlášť k tomu zhotoveným a tak oznamoval příchod masopustu. Lidé oblékali se v maš kde se představovali svými maskami a milodarů se dožadovali. Kde nebyli obdarováni, odcizovali různé předměty, zvláště uzené maso ze spíži či komína, vejce a drůbež ze dvora. Průvod maškar doprovázela hudba narychlo k tomu z hudebníků náhodných složena po celé vsi. Děti vždy měly mnoho radostí, nejedno pytlem či koštětem proháněno a v blátě vyváleno. V pozdní odpoledne milodary a ukradené věci do hospody odnášeli. Tam z peněz získaných lahodné nápoje kupovali, drůbež se pařila a pekla, vejce smažila a vše společně u jednoho stolu za hudby pojídalo. Masopust skončil o půl-noci.

 

Vždy každým rokem v letních měsících zachována tradice byla velkých sjezdů hasičských. Do obce shromažďovaly se okolní hasičské sbory, přijížděly na ověnčených vozech tažený koňmi, na vozech upevněné tabule s označením obce. Jak přijížděli, byly vítány veselou kapelou. Shromažďovaly se na farním pozemku u kostela kde seřazeny stály. K nim promluvil okresní Knap. Vyhodnotil ty nejlepší. Také všelijaké hry prováděny byly a pro mládež zvlášť uspořádány. Odpoledne nedělního dne zábava se konala a až do bílého rána trvala.

 

8. září vždy v den sv. Marie kostelu zasvěceného pouť se konala. Kramáři se stánky se sjížděli, ani houpačky, kolotoče a jiné hry nechyběly k radosti dětí. Rodiny a příbuzní v tento den se scházeli, aby hovor rozpřádali a o veselí se sousedy bavili. V tuto dobu již obilí z polí sklizeno bylo a doma uloženo jen málo ovsa leckde nedozrálého na poli zůstávalo. Odpočinku lidu však dáno nebylo. Týden po pouti do brambor se šlo, dosívala se pole a tím končily práce. Obilí ze stodol se mlátilo, aby na obživu rodinám selským bylo. Přišly svátky Vánoční nejkrásnější to v roce. Pro ženy zvlášť mnoho práce v domácnostech bylo, úklidu se provádělo, pečivo a maso napeklo se dosytnosti. Půlnoční mše v kostele sv. Marie vždy konala a hojně navštěvována věřícími byla.

 

Nový rok kočové a služky z selských usedlostí odcházeli, odměňovány celoroční mzdou, šactvem a výslužkou, aby jinde na Štěpána službu nastoupili, jiní zase v službě nadále zůstávali.

 

Dodnes zachovává se názvosloví starší i novodobé k nimž se připomíná historie či jiné životní události smutné i veselé.

 

Kostelní cesta. Až dosud starousedlíky nazývána tak je cesta vedoucí z Prohoře zkratkou přes trať do Štědré kudy prohořští do kostela sv. Marie ve Štědré chodívali.

 

Na srážce. Jižně pod obci Štědrá za tratí směrem k obci Komárov na lukách svedená byla velká bitva husitů s křižáky Německými a Francouzskými. Mnoho tisíc mrtvých na bojišti zůstalo. Důkazem toho je, že koncem 18.stol. válečných zbraní nalezeno, kosti z hromadných hrobů vyjmuty a na hřbitově ve štědré u kostela uloženy.

 

U prohořelého mlýny. Tak se nazývá místo pod rybníkem prohořelým neboť na potoce stával mlýn a pekárna, který vyznačoval se v okolí dobrou moukou melkou. Tam dojížděli sedláci z dalekého okolí a mouku se mlít nechávali. V roce 1930 do základu vyhořel, obnoven již nikdy nebyl.

 

Hřbitovní cesta. Polní cesta z Borku do Štědré již v dávnověku užívána byla jen jako pohřební cesta zesnulých na hřbitov do Štědré. Proto dnes ještě je nazývána cestou hřbitovní.

 

U cikánského stromu. U cesty ze Štědré do Mostce stojí osamocen strom. U tohoto stromu nalezen byl zavražděn potulný cikán. Na paměť postaven byl v těchto místech křížek. Také u cikánského křížku se tomuto místu říká. Kdy a za jakých okolností k tomuto neštěstí došlo nenachází se záznamů.