Borek

Borek (Worka)

s poplužním dvorem Nový dvůr (Neuhof) a mlýnem na boreckém rybníce

 

 

Přehled:

Místní úřad, kostel a škola: Štědrá                           Železniční stanice: Štědrá

Pošta: Štědrá (po roce 1938 Štědrá II)                      Obvodní soud: Žlutice

Nadmořská výška: 515 m                                         Katastrální rozloha: 446 ha

 

Obyvatelé a usedlosti:

Naposled: 128 obyvatel ve 29 domovních číslech a 29 domácnostech

1930: 139 obyvatel                                                    1917: 165 katolíků

1870: 105 katolíků                                                     1939: 128 katolíků

 

Seznam majitelů domů a jmen domů:

 

Viz příslušné stránky v originále.

 

Dějiny:

Vesnice patřila nejprve k hrádku ve Štědré a později ke štěderskému zboží.

Štěderský hrádek (Burg Stiedryhradek – německy Burgleins, latinsky Castellum nebo Castrum) ležel půl hodiny cesty východně od Štědré. Když člověk použije železnici a vystoupí na stanici Neuhof-Worka a dá se proti proudu boreckého potoka (Workabach),

dojde k boreckému mlýnu (Workamühle). Zde se na protějším břehu strmě vypíná zámecký vrch. Nese zbytky starého hradu, klenuté sklepy a zbytky zdí. Ve své knize „Hrady“ („Burgen“) (VII, 121) líčí Franz Alexander Heber svou návštěvu hradu spolu s děkanem Hopfem (Dechant Hopf) v roce 1846 takto: „Nad boreckým mlýnem, na pravém břehu potoka se prudce vypínají břidličné skály, na jejichž hřbetě se rozprostírají zříceniny hradu, který je nyní běžně nazýván Novyhrad (zajímavý neněmecký název, zřetelně se jedná o Nový hrad – pozn. překladtele), ale dříve se (asi – pozn. překl.) jednalo o problematický hrad Štědrá (fragliche Burg Stiedra). Byl přístupný pouze z východní strany a na ní chráněn dvěma hlubokými hradními příkopy, mezi nimiž se rozprostíralo předhradí. V samotném hradu se dnes nachází jen základní zdi dřívějších budov, obranných věží a opevnění uprostřed kamenné suti. Nejzajímavějším zbytkem hradu je dobře zachovalý sklep, který poskytuje občasným návštěvníkům útočiště před bouří a náhlým deštěm. Okolí hradu je pochmurné. Jižně leží vesnice Borek (Worka), pod skalou borecký mlýn a severozápadně na holé planině šafářský Nový dvůr (Meierei Neuhof).“

Prvým známým vlastníkem malého hrádku byli rytíři Heinrich a Raczko (pravděpodobně Jindřich a Ráček – pozn. překl.) z hrádku Štědrá (Stiedryhradek), kteří se objevují v roce 1360 a 1378 jako spolupatroni kostela ve Štědré. Heinrich prodal mezi roky 1371 až 1378 hrádek i s příslušenstvím Boreši z Riesenburgu (?? Borscho von Riesenburg), jehož syn převedl zboží na Buška Caltu z Kamenné Hory (Buschek Czalta von Kamenahora). Jeho dědicové ho převedli v roce 1410 na Viléma Bukovinu na Netluku (Wilhelm Bukowina auf Netluk), který toto zboží přechodně ztratil a přešlo na Jindřicha z Plavna ( Heinrich von Plauen), ale zásahem krále Václava bylo vráceno zpět (jedná se Václava IV, který zemřel v roce 1419 – pozn. překl.). V boji královských žoldnéřů s pány z Plavna (Herrn von Plauen) (v dubnu roku 1418) byl ovšem hrad zapálen a zničen. Pevnost Stiedryhradek byla v roce 1454 označena za „pustou“ a v pozdějších letech, jako např. v konfiskačních knihách z roku 1623 není zmiňována vůbec.

 

Jako první osadníci vesnice Borek (Worka) jsou známí v roce 1360 Vicemil z Borku (Wicemil von Worka) a v roce 1371 Blažej, řečený kancléř (?? Blasius, genannt Canzcler) a jeho syn Johannes (LC I, 1, 117). Vilém Bukovina (Wilhelm Bukowina) určil ve své závěti z roku 1445, aby Štědrá s Borkem a Doubravicí (?? Dobrá Ves) (?? Dobrawetz) připadla Jakoubku z Vřesovic (Jakob von Wrzessowitz), vlastníku Žlutic a jeho synu Johanovi. (Český Archiv – Böhm. Arch. III, 532). Také Bušek z Kamenné Hory a na Prohoři (Buschek von Kamenahora  auf  Prohorz) zanechal po své smrti v roce 1453 svému synovi Johanovi nějaké úroky (?? Zinsungen) v Borku (Český Archiv – Böhm. Arch. III, 554). Podle úrokových registrů z Plavna ( Plauenschen Zinsregistern) z roků 1532-35 patřil Borek se Štědrou k toužimskému panství Jindřicha IV. z Plavna ( Theusinger Herrschaft Heinrich IV. von Plauen), který v roce 1537 nabyl také žlutické panství. Od roku 1575 byl Borek se Štědrou ve vlastnictví rodiny Kokořovců (Familie von Kokorzowa), která vymřela v roce 1878. Poplužní dvůr Neuhof, který byl dle žlutické kroniky postaven v roce 1698, přešel současně na následné vlastníky Štědré a při pozemkové reformě nebyl vyvlastněn.

Poslední představení obce:

Wenzel Pressner, Wenzel Böhm, Peter Frank, Johann Leihs (kolem 1912), Wenzel Leihs z čísla 14, Anton Zörner, Rudolf Birner, Anton Schopf  (kolem 1930), Anton Körner, Wenzel Pressner z čísla 12. 

 

Kostel-církev (Kirche):

Místní kaple byla zasvěcena sv. Martinovi, na jehož počest obec každoročně 11. listopadu obětovala jednu mši ve farním kostele ve Štědré.

 

Hospodářství:

Tři majitelé měli 30-35 ha půdy, čtyři 22-30 ha a devět 4-12 ha. Obec měla 23 ha půdy a velká lesní plocha patřila farnímu úřadu ve Štědré. V obci byl jeden kovář a podkovář a byla zde hospoda „U skalního sklepa“ („Zum Felsenkeller“). Borecký mlýn byl válcový mlýn s turbinou a elektropohonem s vlastním transformátorem. V letech 1937/38 došlo k elektrifikaci obce položením přípojky ze Semtěše (Semtisch) do Borku. Silnice Borek-Pšov (Worka-Schaub) byla vybudována v letech 1907/1908, silnice Borek-Zbraslav (Worka-Praßles) v letech 1928/1929.

Požáry: Roku 1904 vyhořely domy č. 6, 7 a 8, v roce 1933 usedlosti č. 4, 5 a 6.

  

Spolky:

Spolek pro povznesení chovu dobytka (Verein zur Hebung der Rinderzucht); Družstvo chovatelů býků (Stierhaltungsgenossenschaft) (založeno v roce 1906); Dobrovolní hasiči (Freiw. Feuerwehr) (zal. 1933), vlastnili motorovou stříkačku.

 

Významní občané:

Z Borku pochází Redemptoristenpater Leopold Pressner, (nar. 15. listopadu 1913) který sloužil svou primici (prvá mše po vysvěcení na kněze – pozn. překl.) 5. května 1947 v Garsu na Innu (Gars am Inn) a je činný v Chamu a Josef Pressner (nar. 29. ledna 1915), který svou primici mohl vykonat 25. listopadu 1940 ve Štědré a nyní vykonává svou činnost v Heimbachu u Fuldy (Heimbach bei Fulda).

 

Poslední léta:

Již před 1. světovou válkou bylo v Borku usazeno pět českých rodin, z nichž tři se zase odstěhovaly pryč. Rodiny Kriegrů a Dvořáků zůstaly i po roce 1938 na svých usedlostech v Borku. Po začlenění do Německé říše (Deutsche Reich) byla v čísle 3 zřízena poštovní stanice. V roce 1945 přišli do vesnice nejprve Američané, ale brzo nato Sověti.

 

 

                                                              Spolupracovníci: Wenzel Pressner, Alfred Schopf