Štědrá

 

Štědrá s místní částí Nádraží

 

Přehled:

Místní úřad, kostel a škola v místě                           Železniční stanice: Štědrá

Pošta: Štědrá                                                             Obvodní soud: Žlutice

Nadmořská výška: 582 m                                         Katastrální rozloha: 444 ha

 

Obyvatelé a usedlosti:

Naposled: 520 obyvatel v 91 domovních číslech a 121 domácnostech

 

1785: 33 domů                                                   1870: 308 katoliků, 3 protestanti,

1847: 53 domů s 361 obyvateli                                    55 židovského vyznání

1890: 58 domů s 379 obyvateli                          1917: 392 katoliků, 14 židovského vyznání

1910: 65 domů se 406 obyvateli                        1930: 401 katoliků

                                                                                      36 nekatoliků

                                                                            1939: 407 katoliků, 2 protestanti,

                                                                                       1 „Gottgläubiger“ (??věřící v Boha)

Seznam majitelů domů a jmen domů:

 

Poloha:

Přes nadmořskou výšku 582 m je místní krajina klimaticky příznivá. Zaujímá mírnou jižní a jihozápadní polohu. Na západě ji chrání Roßbornzug a Kumerauer Höhenrücken, na severozápadě Pürleser-  nebo Homolkastock. Na severovýchodu spadá krajina k Borku (Worka) přes, sice nezalesněnou ale přece jen štěderskou výšinu chránící terénní vlnu. Tento půlkruhově uzavřený řetěz pahorků pokračuje na jihu dubovým lesem, Zbraslavským vrchem (Praßleser Spitzberg) a zalesněnou terénní vlnou u Domašína (Domaschin) a Schaub. V tomto plochém kotli, v jehož středu se nachází největší vodní plochy okresu Horní a Dolní hrádecký rybník, vládne mírné klíma. Po vybudování místní dráhy Rakovník - Bečov  (Rakonitz – Petschau) a výstavbou spojovacích silnic do Prohoře (Prohorz), Nečtin (Netschetin), Zbraslavi (Praßles-Hurz) a Borku (Worka-Schaub) se stala Štědrá dopravním uzlem. Spodní ploché polohy mají většinou těžkou půdu, která vyžaduje hluboké obdělávání. Lehčeji obdělávatelné byly mírné svahy a návrší se slídově-břidličnou půdou. Jádro obce bylo obklopeno zeleným pásem jehož hlavní části byly tvořeny zámeckým parkem, školní ovocnou zahradou a farní zahradou.

U příležitosti biřmování kardinálem Františkem Pavlem Schönbornem (Franz de Paula Schönborn) v roce 1897 nechal patronátní pán (Patronatsherr) Proksch osázet prostor kolem kostela (Kirchplatz) vysokokmenovými kulovitými akaciemi (mit hochstämmigen Kugelakazien bepflanzen). „Císařskou lípu“ zasadily školní děti k příležitosti šedesátiletého jubilea vládnutí císaře France Josefa I v roce 1908.

 

Jména pozemků (Flurnamen):

Dějiny:

Štedrá je velmi stará obec, která existovala již v čase Přemyslovců. Nepodařilo se vypátrat, zda hrad Stiedryhradek (viz Borek – Worka) nebo opevnění v obci Štědrá sloužilo rytířům ze Štědré (Rittern von Stiedra) jako trvalé sídlo. Zbytky opevnění, které lze ve Štědré nalézt  v zahradě domu č. 21, poukazují spíše na opevněný venkovský zámek (Landschloß), tedy na tvrz obehnanou příkopy a valy, jejíž prostorný dvůr mohl sloužit v nejistých časech jako útočiště pro lidi a dobytek. Tvrz nebyla vybudována na přírodním pahorku, nýbrž na rovině. Vnitřní opevnění tvoří čtverec o délce strany cca 40 m zvenčí obklopen ještě patrnými hradebními příkopy, kolem kterých se táhnou na západní, severní a východní straně vysoké a široké valy a stupně, které pocházejí z příkopů. Jižní val byl v průběhu času výrazně snížen, protože byl používán jako důležitá spojovací cesta do obce. Bezprostředně pod tímto jižním valem vznikaly při zakládání obce prvé domy, které se rozkládají mezi čísly 10 – počínajíc starou židovskou synagogou (alten Judentempel) – až 12 v horní části obce. Z tohoto jižního valu vedla pozdější místní cesta přes most nebo vjezd do pevnostního čtverce, v místech, kde stávala stodola domu č. 21 rodiny Schlesingerů. Druhý most spojoval na severu čtverec tvrze s ostatními třemi valy nebo stupni. V tomto čtverci byly při vykopávkách nalezeny hovězí kosti a keramické střepy s krásnou zlatožlutou glazurou. Narazilo se při tom na zbytky zdí a kamenného staviva a při zakládání studny ve východním hradebním příkopu na dvě dubové fošny o průřezu 25 x 35 cm a délky 1,5 m, uložené rovnoběžně ve vzdálenosti 60 cm, které  nebyly rozpadlé, ale pevné a tvrdé. Hradební příkopy měly hloubku 2 – 3 m a šířku 6 – 7 m. Hádankou byl také ještě viditelný vchod do pevnostní zdi u hostince „U slunce“, který ale nebyl nemohl být dále prozkoumán.

1239 seděl na Štědré Vít (Veit), 1240 Vicemal, 1308 je zmíněn Přibyslav ze Štědré (Przibyslaw von Stiedra) (LE V P 1), který ve službách krále Johanns Wälder (Jan Lucemburský) roku 1325 vyměřil a založil 40 vesnic (Reg. I). 1321 se objevuje Heřman ze Štědré (Hermann von Stiedra), který daroval svou ves Aujezd kláštěru v Chotischau (Chotěšov) a poté co prodal Borešovi z Riesenburgu (Boresch von Riesenburg)  svůj hrad Stiedryhradek (viz Borek – Worka) a spojenou tvrz a vesnici Štědrá, se usadil na Hurz (?). 1360 a 1371 byli podílníky na Štědré rytíři Leutold a Friedrich. Z rytířů na Štědré lze ještě z letopisů nalézt: 1380 Heinrich (LE XII-E-18), 1404 Demetrius a Otik (VI-C-10), 1408 Bohusch (IX-A-5), který byl purkrabím na Pfaumberg a spolu s Joh. Stado  ze Štědré podepsal jako svědek smlouvu o klidu zbraní mezi Boresch von Riesenburg a králem Václavem IV. Pravděpodobně přišli při tom rytíři jako účastníci vzpoury o své podíly na Štědré, které byly vázány na Stiedryhradek, který byl lénem Koruny české. Borschos, syn Borscho der Ält. byl jako Boros de Stiedrych vlastníkem „shromážděných českých zemských práv“ („versammelten bömischen Landrechte“) (??) (LT II B 2). Ten odstoupil výměnným způsobem manské léno Štědrá Buškovi Czaltovi z Kamenné hory (?? – Buschek Czalta von Kamenahora), který je spravoval spolu s Petrem z Chrástu (?? – Peter von Chrast). 1410 je přenechali Vilému Bukovina na Netluku (?? – Wilhelm Bukowina auf Netluk). Od 1422 do 1463 trval spor mezi Bukovinou a Czaltou o vlastnictví a patronátní právo. Wilhelm von Bukowina, po smrti své bezdětné manželky Anna von Schwanberg převedl své lenní zboží Stiedryhradek na Jakoba von Wrzessowitz (Jakoubek z Vřesovic) ze Žlutic a později se s ním dostal do potíží. Když Jakob v roce 1451 koupil od Jodokuse Tupadla (Jodokus Tupadl) v Borku (Worka) na Stiedryhradek vázané léno (HFL 61 S 376), došlo k procesu, v jehož průběhu vyšlo najevo, že Jakob nechal ze tří poplužních dvorů svážet obilí do Žlutic, pod záminkou, že se tak děje se svolením pana Wilhelma. Wilhelm Bukowina rozhořčen touto příhodou, uzavřel ve vysokém věku druhé manželství s Agnes von Waldeck (Anežka z Valdeku ??), které spolu s jejím otcem připsal své lenní sídlo Stiedrahradek s celým příslušenstvím. Proti tomu vznesli Vřesovičtí protest. Husitský král Jiří z Poděbrad odmítl nároky Johana Czalty (Johann Czalta) a husitští páni z Vřesovic trvali na svých nárocích. Vdova po Wilhelmu Bukovina, který zemřel roku 1463, měla právo až do výše svého věna učinit na štěderské zboží přepsání. Toto právo prodala Johanu z Vřesovic (Johann von Vzressowitz) (HFL 6 S 132 + 62 S 133). Jejich syn Jindřich z Toužimi (Heinrich auf Theusing) prodal roku 1489 Stiedryhradek s vesnicemi Štědrá (Stiedra) a Borek (Worka) bratrům Guttensteinovým z Nečtin (Brüder Guttenstein auf Netschetin) (HFL 6 S 132 132 + 62 S 133). Při dělení majetku připadla Štědrá na Johann von Guttestein, který ji obsadil jako samostatné zboží a jako své lenní sídlo prodal roku 1506 Jindřichovi z Plavna (Heinrich von Plauen) a ten takto spojil Štědrou se zbožím Schlößles  (HFL 6 S 58/64 S 318). Schlößles ale připadl roku 1572 ke Žluticím a od tohoto času sdílela Štědrá dějiny panstva žlutického. Lenní zboží Štědrá bylo později pozvednuto na „Allodialgut“ (léna zbavené vlastnictví = lehenfreier Bezitz) a roku 1633 spojeno s panstvím svěřeneckého statku (Fiedeikomißherrschaft) Žlutice, který patřil hrabatům Kokořovským (den Grafen Kokorzowa). Dcera posledního hraběte Ludvíka Prokopa se provdala za barona Beese (Baron Bees) a žila ve Štědré. Vlastnictví pak přešlo do občanských rukou Dr. Ottokara Masche a Karla Proksche, který se od roku 1892 stal jediným vlastníkem. 29. dubna 1914 koupil panství Štědrá továrník  Josef rytíř z Menšíků z Vrchlabí  (Josef Ritter von Mencik aus Hoehenelbe), které pozůstávalo z osmi poplužních dvorů (Meierhöfen), ze zalesněných pozemků Klumer Berg (Chlumská hora), částí Roßbornwaldes (Rozborn),Bräustocken (??), Lindenrang (??), Platten (??) a všech vod včetně rybníku v Borku.

Josef Menčík , majitel zámku se svou rodinou

továrny Josefa Menčíka v Černém Dole

Pozemkovou reformou (po první světové válce a vzniku 1. republiky – poznámka překladatele) přišel nový majitel o všechny poplužní dvory kromě Štědré a Neuhof  ( Nový Dvůr). Po jeho smrti převzal vlastnictví, zmenšené opatřeními nově založené ČSR, jeho mladší syn Josef  Ritter von Mencik, který mu věnoval veškeré své síly. Roku 1945 byl také zbytek tohoto krásného majetku vyvlastněn. Rytíř Josef  Menčík-Zebinský (Josef Ritter von Mencik-Zebinsky) žil jako vyhnanec z vlasti (als Heimatvertriebener) ve svém vlastním domě v Bad Sooden-Allendorf  (poblíž měst Kassel a Göttingen – poznámka překladatele), kde v roce 1960 ve věku 74 let zemřel.

Hrad Štědrá (die Burg Stiedra) byl v bojích Jiříka z Poděbrad proti povstalé šlechtě roku 1466 zničen a svůj účel neplnil po dobu 400 let. Roku 1630 vystavěli Kokořovští ve vesnici Štědrá – Adam Jiří (Adam Georg) koupil poplužní dvůr Štědrá – asi 300 m západně od rozpadlé tvrze jednoposchoďový zámek, určený pouze k obývání. Hrabě Ferdinand Jákub z Kokořova (Graf Ferdinand Jakob von Kokorzowa) zřídil v letech 1731-34 na stejném místě novou větší budovu a přeložil své sídlo ze Žlutic do Štědré. Roku 1747 v důsledku nepozornosti sloužících lidí zámek vyhořel a roku 1751 byl obnoven a zvětšen. Roku 1830 získal renovací svůj dnešní vzhled. Do délky založená stavba byla opatřena ve svém středu vstupní bránou. Ve dvacátých letech (20. století – poznámka překladatele) nechal rytíř Menčík postavit na zámek věž s terasovitým ochozem, která byla zakončena kupolí. Na cestě k zámku byla zřízena zimní zahrada.

Severně od zámeckého dvora – oddělen mříží – se nacházel přední poplužní (šafářský) dvůr (Meierhof) se všemi chlévy a hlavní vjezd s hraběcím kamenným znakem nad velkou branou. Roku 1680 měla (snad „údajně“ – poznámka překladatele) obec včetně kostela vyhořet (1680 soll ganze Ort samt Kirche abgebrannt sein).

 

Obecní zastupitelstvo ve Štědré se skládalo z představeného (Vorsteher), dvou obecních radních (Gemeinderäter) a šesti členů výboru (Ausschußmiglieder). Majitel panství měl vilirní hlas (Virilstimme – pochází z latiny, virilní = mající mužské znaky, přeneseně v právnické oblasti = hlas spojený s nositelem určité hodnosti či funkce, poznámka překladatele), t. zn., že jako majitel velkostatku (Großgrundbesitzer) měl při všech rozhodnutích a závěrech plné hlasovací právo (… vol stimmberechtigt). Prvním známým rychtářem (Richter) byl Johann Adam Wittmann (1757-1767) (zde není v textu vysvětlen pojem a pravomoci nositele funkce „Richter“- poznámka překladatele).

4

 

Poslední představení obce:

Anton Schlesinger, truhlář (Tischler), č. 21, (1891-1901),

Leopold Klieber, rolník-sedlák (Bauer), č. 24, (1901-1919),

Josef Haberzettl, zemědělec (Landwirt), č. 36, (1919-1924),

Karl Schlesinger, zemědělec (Landwirt), č. 21, (1924-1928),

Anton Wittmann, hostinský (Gastwirt), č. 18, (1928-1932),

Alois Klieber, rolník-sedlák (Bauer), č. 6, (1932-1933),

Anton Wittmann, hostinský (Gastwirt), č. 18, (1933-1938),

Anton Neumann mladší, rolník-sedlák (Bauer), č. 23, (1938),

Ernst Kauer, pekař (Bäcker), č. 74, (1939-1945).

 

Poznámka překladatele: neumím definovat rozdíl mezi „Bauer“ a „Landwirt“. Asi to souviselo s rozlohou polností.

 

Kostel-církev (Kirche):

Poznámka překladatele: němčina nerozlišuje pojmy kostel a církev.

Farnost se zdá býti velmi starého data, protože již v roce 1384 musela farní fundace (Pfarrstiftung) odvádět půlročně desátek ve výši 24 grošů, což ukazuje na bohaté vybavení a tím i větší stáří farnosti. Ke kostelu Narození Panny Marie (8. září) byly přifařeny obce: Lažany (Laschin), Mostec (Mastung), Zbraslav (Praßles), Prohoř (Prohorz), Borek (Worka) a Chlum (Klum) s filiální kostelem. Roku 1870 to bylo 1565 duší, 1917: 1588, 1930: 1558. Patronát spočíval na majitelích pozemků hrabatech z Kokořova (Grafen Kokorzowa) a  naposled na rytíři Menčíkovi-Zebinskému (Ritter von Mencik-Zebinsky). Matriky se začaly vést roku 1663.

První známý farář byl Theodorik (Theodorich) (LC I/1-117), který byl vyměněn roku 1360 farářem Otto von Vrcen bei Nepomuk. Ten v roce 1371 zemřel a jeho nástupcem se stal klerik Benedikt, dosavadní rektor školy (Schulrektor) ve Žluticích. Po jeho smrti v roce 1406 přišel na Štědrou Martin, kněz z Haid (VI-186), který pravděpodobně padl v roce 1422 za oběť husitským vpádům.  Za něj přišel 29. června 1422 Jakub (Jakob), kněz z Mies, který ale, s ohledem na spor o farní reprezentaci s majiteli pozemku, nemůže být potvrzen. Bušek Czalta navrhl faráře Mikoláše (Nikolaus) z Scheles, Wilhelm Bukowina prosazoval kazatele Henslina z Rudig  jako protifaráře. To se stalo 1425 a v roce 1426 rozhodl duchovní soud (geistliches Gericht) ve prospěch Mikoláše, kandidáta Buška Czalty (IX-115). Jím se uzavírá řada předhusitských duchovních správců (Seelsorger). Ze Štědré pocházející farář Mikoláš (Nikolaus), syn Setiecha ze Štědré (Setiech von Stiedra), byl královským komořím Buškem ze Žlutic (??Busco von Luditz) navržen na faráře do Zakaw (u Plzně). Klerik Gumpert ze Štědré byl v roce 1377 potvrzen jako farář v Petersheim bei Dobrzan (??) a v roce 1402 je uváděn jako „dekanus Luticensis“ (asi „děkan Žlutický“, poznámka překladatele), když uváděl ve Žluticích do úřadu faráře Slávka (Slawek).

Podle Frindta (Frindt) (IV,9) měla Štědrá v roce 1505 ještě jednoho katolického faráře.

Roku 1567 byl dosazen do Štědré luteránský pastor. V čase rekatolizace (kolem 1624) působil na faře P. Heinrich Reis z kláštera Teplá (aus der Stifte Tepl), který pocházel z Lokte. 1639 následoval světský kazatel (Weltpriester) Wilhelm Schramm. Farář Anton Ditrich prodléval na faře v letech 1881-1908 a zemřel jako penzista ve Žluticích 15. dubna 1910. Farář Franz Seidl nastoupil duchovní správu v roce 1908 a vykonával ji až do roku 1946. Byl posledním německým farářem ve Štědré a na podzim roku 1946 nastoupil se svými farníky (Pfarrkinder=“farní děti“) cestu do vyhnanství (er trat mit seinen Pfarrkindern den Weg der Vertreibung an). Působil v Gutzenhausenu, oslavil tam své zlaté kazatelské jubileum a zemřel 24. června 1952.

 

Kostel Narození Panny Marie (Maria Geburt) mohl být do své barokní formy vystavěn nebo vylepšen po požáru v roce 1680, v době patronátu hraběte Hroznaty Ferdinanda z Kokořova  (Graf Hroznata Ferdinand von Kokorzowa) (1680-1708), protože jeho rodové znamení bylo zabudováno do hlavního oltáře. Čtyřrohá stavba má v horním poschodí oválná okna. Na západní straně předsunutá dvouposchoďová věž nese na vyšvihnutém střešním nástavci jako zastřešení cibulovitou kopuli s lucernou. Roku 1925 byla provedena vnější a v roce 1926 vnitřní renovace. Hlavní oltář, zhotovený ze dřeva, ukrývá mezi dvojicemi sloupů postavu Madony. Na evangelijní straně leží sakristie, oltář Sv. Jana Nepomuckého, před kterým byl 30. března 1726 pochován farář Johann Friedrich Langer (viz Chýš, Chiesch) a malý oltář Sv. Anny s olejomalbou na plátně. Zde také stojí křtitelnice ze serpentinitu, jejíž zvonovitý, bohatě ornamentálně-barokní poklop je ozdoben výjevem z Kristova křtu. Na epištolní straně se nachází oratoř (modlitebna) panstva, oltář Sv. Františka z Paoly (hl. Franz de Paola) a kazatelna. Pozoruhodnou řezbářskou prací je barokní pieta. Po odevzdání cínových píšťal varhan za první světové války, byly tyto obnoveny v roce 1920. Pod varhanním kůrem vedle zadního vchodu stojí zpovědnice a před ní leží křížem označený hrob faráře Ignáce Františka Jugla (Ignaz Franz Jugl), který zemřel 7. ledna 1777. Roku 1631 odlitý zvon nese latinský verš ze 150. žalmu a znamení anděla a kříže. Roku 1784 odlitý zvon měl být obětován pro válečné účely a jelikož na věži je místo pro tři zvony, byly v roce 1925 pořízeny prostřední a malý zvon.

 

svaté přijímání 1954

Kromě kaple u cesty na Žlutice a kříže uprostřed obce ( Kauerkreuz – kříž u domu pekaře a posledního starosty pana Kauera) nachází se ještě jeden železný polní kříž (Feldkreuz)

na polní vyvýšenině (?? Hügelacker – neumím přesně přeložit, „Hügel“ = vršek, pahorek, „Acker“ = pole, role, poznámka překladatele), polní kříž při cestě na Mostec u cikánského stromu (Zigeunerbäuml- -jedná se asi o nářeční výraz, spisovně by mělo být „Zigeunerbaum“, poznámka překladatele), kde má býti pochována nějaká stará cikánka. Truhlářský kříž (Tischlerkreuz) stál na křížové cestě z Borku a patřil k č. 21, dřevěný Neumannův kříž na okraji pole ke statku (Hofacker) č. 23, ke statku č. 28 pak kamenný křížek (?? das steinerne Kauerkreuzl) při cestě na Komárov (Kumerau). Kříž pod hřbitovem byl majetkem domu č.6. Dvě kamenné barokní sochy Sv. Prokopa a Sv. Františka stály při okresní silnici Žlutice-Toužim vedle úřednického domu (Beamtehaus) a proti hostinci Slach-Schmelzer.

Před hostincem Reif na spodním kostelním náměstí (am unteren Kirchplatz) stála socha Jana Nepomuckého. Cestou na Skoky (Maria Stock) procházely mnohá procesí Štědrou z okolí Nečtin (Netschetin), Bržin (Wirschin), Krašova (Krasch), Unterjamny (Dolní  Jamné) a Neumarkt (Úterý), z nichž jediné z Manětína (Manetin) bylo o svatodušních svátcích doprovázeno českým zpěvem a modrými vlajkami. Hřbitov byl rozložen nejprve kolem kostela. Roku 1794 byl mezi Štědrou a Lažany založen nový hřbitov, který byl rozšířen a získal márnici na přelomu století a ve dvacátých letech. Na Božím poli (Gottesacker) kolem kostela zřídili navrátilci do vlasti (Heimkehrer) v roce 1920 památník obětem války (Kriegergedächtnissstätte).

Sbírka na náklady se představenému Josef Haberzettl  povedla během půlroku. Plány vypracoval architekt Viehmann ze Štědré. Nad vchodem byl umístěn reliéf s vavřínovým věncem a dvěmi ocelovými helmami. Pestrými skly opatřená okna poskytovala posvátné pološero. Na mezistěnách byla uvedena jména mrtvých  podle farních obcí a na široké zadní stěně se nacházely porcelánové portréty padlých. Krásně vypracovaná ocelová mříž památník uzavírala.  Štědrá měla v minulosti židovskou osadu (Judensiedlung). Uprostřed ní stál modlitební dům (das Bethaus – der Tempel) s bytem rabína. Ještě v devadesátých letech (míní se devadesátá léta 19. století, poznámka překladatele) zde bylo usídleno deset židovských rodin. Pak staří Židé umírali a mladí se stěhovali do měst jako Vídeň, Karlovy Vary a Teplice. Nakonec zbyl jen Rindskopf z č. 47 a až do roku 1938 rodina Kohornů. Židé byli pochováváni na židovských hřbitovech v Nečtinách a zřídka v Lukách (Luck = Luka).

Škola:

Protože v letech 1715-18 se stavěla nová školní budova – spolu s farou – musela existovat již dříve starší škola. Valentin Nain (1757) je první známý učitel. Roku 1839 navštěvovalo ve Štědré 137 školou povinných a 84 opakování povinných dětí („wiederholungspflichtige Kinder“ – jedná se o takové děti, které musely, poté co opustily školu ve 12 letech, ji po roce 1839 dále navštěvovat v neděli – týkalo se to jen chlapců – poznámka překladatele). Roku 1889 se stala škola dvoutřídní a měla 169 žáků. Po zřízení nové školní budovy v roce 1890 se škola stala trojtřídní. Poslední vrchní učitelé (Oberlehrer) jsou známí: Leopold Schopf ze Žlutic (1889), Eduard Klaus (1889-94), Josef Reißig ze Žlutic  (sebral mnoho dat z dějin obce) od roku 1894. Následovali Ernst Hillitzer z Kysibel (Gießhübel), vrchní učitel Schindler ze Silberbach bei Graslitz (?? snad Stříbrná u Kraslic, poznámka překladatele) a jako poslední řídící působil Walter Steidl.

 

Hospodářství:

Panský poplužní dvůr (der herrschaftliche Meierhof) měl 136 ha půdy (Neuhof  83 ha),

4 hospodářství (Landwirte) přes 20 ha, 17 mezi 5 až 10 ha, 12 mezi 2 až 5 ha a 8 pod 2 ha pozemků. Jako řemeslníci byli činní: 5 tesařů, 1 kolář, 4 zedníci, 1 obecní kovář, 2 obuvníci,

3 pánští krejčí, 2 dámské krejčové (švadleny), 3 truhláři, 2 klempíři, 1 sedlář, 1 pekař. Další živnosti: 3 obchody, 3 řeznictví, a hostince: „U čtyřech lip“ („Zu den 4 Linden“), „U pošty“ (Zu Post), „U slunce“ („Zur Sonne“), a nádražní restaurace (Bahnhofrestauration). Existovala pobočka skladištního domu (Lagerhaus) ze Žlutic a v roce 1945 zřízená mlékárna. Od posledního století (myslí se zřejmě dvacáté století, poznámka překladatele) byl usídlen ve Štědré lékař, naposled Dr. Nittl. Po jeho povolání do wehrmachtu zde ordinoval dva dny v týdnu lékař ze Žlutic. Štědrá měla četnickou stanici (Gendarmeristation) a poštovní úřad, který spravoval poštmistr. Zaměstnáni byli jeden místní a dva přespolní listonoši. Kolem roku 1900 mohl být zaveden telegrafní provoz a telefonní služby. Existoval panský lesní úřad. Kolem roku 1900 byl zaveden vodovod.

Informace z knihy doplnil pan Hájek :

vedle v publikaci uvedených byly do r.1945 provozovány tyto živnosti :

1 sedlář a čalouník, 1 holič a kadeřník, 1 pokrývač, 1 zámecký kovář,       1 porodní asistentka, 1 automechanik a opravář zemědělských strojů,     1 benzinové čerpadlo u obchodníka Rotta. V obci trvale působil lékař, byla tu i četnická stanice. Vedle vlakového spojení jezdila pravidelně autobusová linka Žlutice - Štědrá - Nečtiny. Před válkou žilo ve Štědré několik židů, horní Kohornovi, dolní Kohornovi, Kate Pellerová co vykupovala máslo od sedláků z okolí a vozila ho do města. Žil tu i rabín, synagoga a rabínův byt byl v domě, kde dnes žije pan Rédl.

Spolky:

Pěvecký spolek (založený 1896); spolek dobrovolných hasičů (založený 1897); centrální zemský včelařský svaz - sekce Štědrá (Sektion Stiedra des bienenwirtschaftlichen Landeszentralverbandes).

 

Významní občané:

Vrchní učitel Josef Reißig, který se zasloužil jako zakladatel různých spolků a poradce  širokého rozhledu (wegweisender Berater) ve vedení obce.

Vrchní učitel Bernhard Schlesinger (narozen 23. června 1886 ve Štědré, zemřel 12. ledna 1959) si získal uznání a dík za záznamy (zápisky) z dějin své rodné obce. Po svém studiu působil dva roky ve Štědré (1908-10) a devatenáct let v Komárově (Kumerau). V roce 1941 se po svém penzionování vrátil do své rodné obce Štědrá. Zde dále vedl osiřelý pěvecký chór farního kostela. Po vyhnání žil v Tirschenreuth.   

Poslední léta:

Na jednom z dvorských polí (Hoffelde) zřídil český legionář František Lím ( Franz Lim) prodejní zahradnictví.

 

Po založení ČSR byli do Štědré přesazeni čeští drážní zřízenci, takže brzy byla zřízena jednotřídní menšinová škola (Minderheitsschule) a dvě třídy měšťanské školy (Bürgerschule). Pro těch několik žáků byla postavena vlastní školní budova (ein eigenes Schulhaus). Po roce 1938 byl (ve Štědré – poznámka překladatele) zřízen ženský pracovně--služební tábor (weibliches Arbeitsdienstlager). 7. května 1945 přišly do Štědré první americké jednotky. Zámek Štědrá byl po jejich odchodu 19. května 1945 vyplundrován Poláky (von Polen geplündert), kteří museli 30. května obec opustit. Poslední starosta (Bürgermeister) Ernst Kauer, který svůj úřad vedl s přehledem a píli, byl 1. června 1945 zatčen ruským komandem (von einem rusischen Kommando verhaftet) a o pět dnů později byla jeho mrtvola nalezena vedle hřbitova v Toužimi (Theusing). Alois Klieber z č. 6 byl ve své usedlosti zmlácen (zusammengeschlagen) Čechy, 15. června 1945 převeden do Žlutic a po krátkém výslechu u příkopu (am Graben) zastřelen.

 

 

 

                     Spolupracovník: Eduard Rott, podle zápisků vrchního učitele B. Schlesingera