Zbraslav

 

Zbraslav

 

Přehled:

Civilní úřad, kostel a škola: Štědrá                           Železniční stanice: Štědrá

Pošta: Štědrá (po roce 1938 Poststelle II)                Obvodní soud: Žlutice

Nadmořská výška: 570 m                                    Katastrální rozloha: 283 ha

 

Obyvatelé a usedlosti:

Naposled: 149 obyvatel ve 27 obydlených usedlostech a 41domácnostech

 

1785: 24 domů                                                                  1870: 198 katolíků

1847: 39 domů s 225 obyvateli                                         1917: 153 katolíků

1900: 35 domů se 162 obyvateli                                       1930: 172 katolíků, 1 nekatolík          

1930: 173 obyvatel                                                            1939: 149 katolíků                                                                                                                         

                                                                           

Seznam majitelů domů a jmen domů:

 

 

 

Názvy pozemků (Flurnamen):

Viz str. 610 s plánkem na str. 611, u kterého je také uvedeno, které křížky a kapličky byly postaveny kterými rodinami.

 

Poloha:

Obec leží převážně v rovině, jenom k jihu se mírně zvedá ke Zbraslavskému špičáku (Praßleser Spitzberg) (672 m). Půda na území katastru je pískovitě jílovitá, v blízkosti obce těžce jílovitá. Na úpatí Zbraslavského špičáku se nachází čedič, na jihu katastru slídové břidlice, směrem na Štědrou (Stiedra) a Pšov (Schaub) převládají písky. Z pískoven na území obce byl získáván dobrý stavební písek. Kamenné lomy ze Špičáku poskytovaly kámen na stavbu dráhy v letech 1897/98, hlavně pak na stavbu tunelu u Borku (Workamühle) a také štěrk na silniční dlažby. Bohatě se vyskytující žluté křemencové kameny byly po vagónech posílány do plzeňské Škodovky. Zbraslavský potok pramení v Roßborn pod Tscheboner Berg (Třebouňský vrch). Napájí Horní a Spodní hrádecký rybník (Oberen und Unteren Schlößlteich) a tvoří katastrální hranici se Štědrou a Borkem (Worka). Od katastrální hranice Zbraslav, Borek a Pšov nese jméno Borecký potok (Workabach), který teče přes borecký mlýnský rybník (Workamühlteich) a dále přes borecké údolí až ke Žluticím, kde ústí do Střely (Schnella) (Poznámka překladatele: možná, že Střela se v minulosti jmenovala Rychlá, jak by nasvědčoval německý název Schnella – schnell = rychle, nebo byl její německý odvozen ze slova die Schnell = peřej, ručej).

 

Dějiny:

Zbraslav (Praßless) patřila v minulosti ke zboží spojenému s pevností Stiedryhradek (viz dějiny obce Borek = Worka – poznámka překladatele). Roku 1405 připsal Bušek Čalta z Kamenné hory (?? Buschek Czalta von Kamenahora – možná, že spráný český přepis je Bušek Calta, protože dvojhláska „cz“ se v němčině vyslovuje jako „c“, zatímco pro „č“ má přepis „tsch“ – viz např. der Tscheche = Čech, ovšem vzhledem k předhusovkému pravopisu se spřežka „cz“ vyslovovala jako „č“, podobně jako dosud v polštine – poznámka překladatele) věno své manželky Doroty (Dorothea) na vesnici Praßless, která byla v roce   1445 připsána jeho vnukovi Janu Čaltovi (Johann Czalta). Později přešla obec ke zboží hrádeckému (Gut Schlößles) a byla s ním prodána roku 1504 přes Jana z Gutenštejnu (Johann von Guttenstein) Jindřichovi z Plané (Heinrich von Plauen). Roku 1609 byli ve Zbraslavi čtyři svobodní sedláci (Freibauern), kteří odkoupili čtyři „pustě“ („öde“) ležící statky od   Adama Jiřího Kokořovského na Žluticích (Poznámka překladatele: věta v originále zní: „1609 gab es in Praßless vier Freibauern, die Adam Georg von Kokorzova  auf Luditz vier „öde“ liegende Höfe abgekauft hatten“- věta mi nedává jednoznačný smysl, proto ji uvádím v originále). Podle dohody měli každoročně odvádět vrchnosti 50 kop (Schock) grošů (Groschen), byli ale zproštěni roboty povinností Getreideschüttgungen und Zinnsungen (bez znalostí souvislostí neumím pořádně přeložit, snad se tím míní, že byli zproštění kromě robotních povinností také dodávek obilí (Getreideschüttgungen ??) a nějakých dalších poplatků (Zinnsungen ??) – poznámka překladatele) (Lud. Archiv).

Zbraslav zůstala až do zrušení nevolnických vztahů (Untertänigkeitsverhältnisse) v roce 1848 pod vrchností žluticko-štěderskou (Herrschaft Luditz/Stiedra).

 

Poslední představení obce od roku 1890 až do roku 1945:

Anton Böhm (č.18),  Josef Eckl (č. 1),  Anton Sattler (č. 22), Leopold Guba (č. 23),

Wenzl Wittmann (č. 2), Anton Weidner (č. 21), Josef Böhm (č. 18).

 

Kostel – církev:

Místní kaple Mariánská kaple (Marienkapelle)  byla postavena ve středu vesnice mezi obecním rybníkem a domem č. 28. Měla malý zvon.

 

Škola:

Podle katalogu obecné školy (Volksschulkatalog) trvala v roce 1839 cesta do školy ve Štědré ¾ hodiny. Před výstavbou silnice v roce 1921 byla jílovitá cesta za deště těžce schůdná a v celé své délce byla vydána všanc větru a počasí. Za tajícího sněhu a po velkých bouřích se často přiházelo, že zbraslavští školáci nemohli stezku (Stege) vůbec použít. Aby se zabránilo prolomení hráze rybníka, vytáhl hrádecký mlynář (Schlößlmüller) stavidla a vodní masy zaplavily louky a změnily je v jedno velké jezero. V takovýchto dnech chodili muži ze Zbraslavi školákům naproti a přenášeli je přes zaplavené mnoho metrů dlouhé úseky. Teprve zřízením mostu při stavbě silnice v roce 1921 byl tento, pro školní děti životu nebezpečný stav, napraven (podle vrchního učitele Schlesingera).

 

Hospodářství:

8 sedláků mělo přes 20 ha pozemků, 14 sedláků mezi 5 až 20 ha, a 5 sedláků pod 2-5 ha. Rozlehlé luční plochy umožňovaly chov dobytka a mléčné hospodářství. Usedlíci se podíleli svými „podíly na krávu“ (Kuhanteilen) (2 DM na krávu) na výstavbě mlékárny ve Štědré, která byla dokončena v roce 1945.

Předsedou mlékařského družstva (Mölkereigenossenschaft) byl Franz Leihs ze Zbraslavi č.40. Pěstování koní mělo velkou podporu a všichni vlastnící koní byli členy sdružení pěstitelů koní (Pfederzuchtverein) v Hurz. Hospodáři byli napojeni na Skladištní společnost (??) ve Žluticích. (?? Lagerhausgenossenschaft).

Usídlení řemeslníci: 1 truhlář, 1 kovář. Existoval jeden „koloniál“ (Kolonialwarenladen)

v č. 1 a hostince „Zur Gemütlichkeit“ („U útulnosti“) (č. 4) a „Zum Morgenstern“     („U jitřenky“)  (č. 13) s prodejem tabáku. Elektrifikace proběhla v roce 1930. Obyvatelé Zbraslavi měli výrazný smysl pro pospolitost (Gemeinschaftsinn), který se projevoval velkou ochotou pomoci zvláště při výstavbě silnic, polomech a sázení stromů v obecním lese. Také při novostavbách v obci byla poskytována bezplatná pomoc při kopání základů a dovozu materiálu.

Poté co byla za představeného obce Aloise Wittmanna (č. 2) postavena v roce 1921 první silnice přes obec na Štědrou, ujali se obyvatelé obce v roce 1928 stavby 6 km dlouhé silnice až na hranici katastru s Vlkošovem (Wilkischau). Rozsah povinností při stavbě se řídil velikostí pozemků.

 

Požáry:

Velkým požárem měly být svého času (neuvádí se kdy – poznámka překladatele) obráceny v popel domy č. 22, 23, 25 a 26. Při nové výstavbě byla č. 22 a 25, která předtím stála s ostatními v řadě, posunuta dozadu, aby se snížilo nebezpečí požáru. Také po požáru v roce 1903, který pohltil (erfraßte) domy č. 13, a 14, došlo k přeložení od č. 14. Roku 1924 vyhořelo č. 23.

 

Nehody (neštěstí) (Unfälle):

8. května 1922 byl při orbě na svém poli postižen srdeční mrtvicí Peter Böhm (č. 25).

28. července 1924 spadl při nakládání z vozu Josef Kauer, poranil si páteř a zemřel po čtyřech dnech ve věku 50 let. 21. července se utopil v Koarlteich osmnáctiletý Wenzel Rößler (č. 11).

 

Spolky:

Dobrovolní hasiči (zal. 1927) s 28 aktivními členy, velitelem byl v letech 1927-1945 Anton Wittmann (č. 4). Náklady na motorovou stříkačku o výkonu 25 koňských sil (25-PS-

-Motorspritze), 300 m hadic, žebříky a prostornou hasičskou zbrojnici hradila obec. Zemědělský spolek (?? Landw. Verein) (zal. kolem 1900) umožnil velkými objednávkami nákup různého zboží, které se uplatnilo v hospodářstvích a domácnostech. Po založení Skladištní společnosti (?? Lagergenossenschaft) se rozpustil. Místní skupina Německého kulturního spolku (Ortsgruppe des Deutschen Kulturverbandes) (zal. 1927, měla 29 členů, vedoucím (?? Obm.) byl Ernst Sattler, č. 22 v letech 1927-1938). Spolek vesnické mládeže (?? Bund der Landjugend) (zal. 1926, měl 32 členů, prvním vedoucím mládeže (Jugendführer) byl Al. Kauer, č. 26, posledním Wenzl Präger, č. 9).

 

Významní občané:

Plukovník (Oberst) Josef Sattler (narozen 25. dubna ve Zbraslavi, zemřel 16. června ve Vídni). Navštěvoval jako první žák ze Zbraslavi žlutickou měšťanskou školu (Bürgerschule) a po absolvování Pražské kadetní školy (Prager Kadettenschule) sloužil v různých posádkách v Bosně a Haliči, později ve Vídni a Litoměřicích, kde působil za 1. světové války v hodnosti majora jako mobilizační referent pro Čechy (?? Mobilisierungsreferent von Böhmen). Do výslužby odešel jako plukovník v roce 1918. Byl nositelem mnoha vysokých vyznamenání, m.j. Rytířského kříže řádu France Josefa (Ritterkreuz zum Franz Josef Orden).

Anton Wittmann (narozen 1892 ve Zbraslavi, č. 71, zemřel 8. února 1967 v Bleidenstdt). Navštěvoval hudební školu v Olbernhau/Sachsen  a byl činný v plukovní kapele (Regimentskapelle) v Peterwardein a Budapešti. Po válečném nasazení na Balkáně a v Rusku se vrátil po zhroucení 1818 jako štábní šikovatel (Stabsfeldwebel) do Zbraslavi zpátky. Založil zde muzikantskou kapelu, která se stala známou daleko mimo vlast a po vyhnání dal dohromady jednu muzikantskou kapelu v Bleidenstdt.

Alois Wittmann (č. 2) se jako představený obce zasloužil především o výstavbu silnic. Byl činný v představenstvu Lagergenossenschaft ve Žluticích a v představenstvu vesnické Okresní záložny (?? landw. Bezirksvorschusskasse), jakož i ve Svazu pěstitelů koní

(?? Pfederzuchtverband). Významně se podílel na zřízení filiálky Skladištního domu

(?? Filiale des Lagerhauses) ve Štědré. Zemřel roku 1956.

 

Poslední léta:

Roku 1919 byla založena místní skupina Svazu zemědělců (?? Bund der Landwirte), jehož posledním důvěrníkem byl v letech 1926-1933 Ernst Sattler (č. 22). Do roku 1935 volili všichni obyvatelé tuto stranu. V obecních volbách v roce 1935 dostal 15 hlasů Bund der Landwirte a 12 hlasů Sudetendeutsche Partei. Po roce 1938 byla ve Zbraslavi č.18 zřízena poštovní stanice. Také autobusová linka Žlutice-Nečtiny (Luditz-Netschetin) se dotkla obce. Americké jednotky držely obec obsazenou od 8. do 15. května 1945. 15. května přišly sovětské jednotky.

 

 

                          Spolupracovníci: Ernst Sattler, plánky Franz Liehs a Wešnzel Präger

 

 

Loupežné přepadení Dolního hrádeckého mlýna

 

Mlýn stával pod hrázi rybníka na Unteren Schlößlteich, mezi železniční stanicí Stiedra a vesnicí Prohorz.

Počátkem roku 1930 mlýn vyhořel spolu se stájí a stodolou až do základů a nebyl už nikdy obnoven. Zbytky stěn byly vidět ještě roku 1945. Posledním mlynářem byl Adolf Stingl.

Jednoho chladného a zamlženého listopadového večera 1860 (v originále je formulace

„… Mitte der 1860er Jahre“, což přesně přeloženo znamená „…uprostřed  šedesátých let

19. století“ a nasvědčuje tomu, že rok není přesně znám – poznámka překladatele) vstoupil tehdejší mlynář Johann Lippert do obytné místnosti mlýna a řekl své rodině a mládkovi:

„Lidi, dnes v noci dostaneme nepříjemnou návštěvu, musíme se připravit na všechno. Již delší čas pozoruji tři chlapy, kteří chodí po hrázi sem a tam a pozorují náš mlýn. Myslím, že mají něco zlého za lubem“. Petrolejová lampa byla postavena do trouby na pečení, aby bylo možno předstírat časný odchod na lože. Mládek, silný a neohrožený mladík, se postavil se sekerou ke dveřím místnosti s vodním kolem (Wasserradstube). Mlynář šel na půdu s puškou a postavil se k jednomu oknu. Již dříve se dohodl s lidmi ze Štědré a Prohoře, že vystřelí varovné rány, kdyby se měl dostat do úzkých. Mlýn tiše stál a byla tma. Kolem 11. hodiny něco zapraskalo u dvéří místnosti s vodním kolem (Wasserradstube) a někdo se snažil dostat dovnitř. Mládek vykřikl: „Prvnímu, který vstoupí rozetnu hlavu!“. Když to banda spolu s varovnými výstřely uslyšela, pochopila, že jejich plán přepadnout lidi v domě ve spánku byl zmařen. Lampa v troubě na pečení vrhala trochu světla do obytné místnosti a banda mohla přes okno rozpoznat tam pobíhající lidi.  Nato dal vůdce bandy jednomu ze svých kompliců rozkaz střílet dovnitř. Ten to odmítl, protože nechtěl prolít krev, ale byl vůdcem odstrčen a nazván zbabělcem. Vůdce pak vystřelil dvakrát do místnosti. Odtud se okamžitě ozval nářek: mlynářova sestra, která měla vatovaný živůtek, byla zasažena do prsou, přičemž vata živůtku se prodrala přes tělo a objevila se na výstupu střely z těla. Byla smrtelně zasažena. Druhá mrtvá byla dvacetiletá služka ze Služetína (Lusetin), která teprve před týdnem nastoupila do služby. Kus olova trefil její srdce. Také mlynář byl zasažen několika kusy munice, protože  pušky byly předovky nabité sekaným olovem.Jeden kus dostal do srdeční krajiny a druhý vnikl do hlavy v blízkosti nosu.

Když lupičský vrah viděl oknem jaké neštěstí způsobil, vnikl se svou bandou do stáje a uloupili dvouroční tele, které porazili na místě kde se setkává cesta ze Zbraslavi (Praßless) s okresní silnicí Štědrá-Žlutice. Ráno po tomto krutém činu přišlo do Žlutic oznámení. Četníci (Gendarmerie) prohledali okamžitě okolí a našli konečně i zbytky poraženého telete. Jako jediný záchytný bod našli jenom troubel fajfky se špičkou, kterou velitel pozvedl do výšky a ptal se okolostojících lidí zda neznají kuřáka takové fajfky. Taková fajfka stála tehdy mnoho peněz, protože byla zdobena přírodními poupaty  (?? Naturknospe – nevím přesně oč jde, „knospe“ = pupen, poupě – asi je míněno nějaké vzácné dřevo, snad vřesový kořen – poznámka překladatele) a každý si ji nemohl dovolit. Okolojdoucí muž ze Zbraslavi (Praßless), který tam měl v č. 27 malý hostinec a jmenoval se Domml, si troubel prohlédl a řekl že kuřáka té fajfky zná. Ten k němu častěji zabrousil, popíjel pivo a přitom měl možnost tu dýmku vidět. Při výslechu ve Žluticích prohlásil, že fajfka patří nějakému Watoasch z Radětína (Radotin). Četníci zalarmovali nyní i okolní hájovny, které měly k dispozici střelné zbraně a tajně obklíčili Radětín. Dva po zuby ozbrojení četníci pak šli do označeného domu, kde našli pouze ženu, která řekla, že její muž šel do Žlutic. Z trouby na pečení vystupovala vůně pečeného masa a po jejím otevření se zjistilo, že se jedná o pěkný kus telecího.

Vůdce bandy, když viděl, že přicházejí četníci, utekl na půdu a chtěl vikýřovými dvířky vyskočit a utéci. Když ale dvéře otevřel, zapráskalo několik výstřelů a musel se stáhnout zpátky. Oba četníci vyběhli s nasazenými bajonety na půdu, nasadili vůdci želízka a odvedli ho do Žlutic. Tam všechno z čeho ho obviňovali zapřel a také k fajfkové špičce se nechtěl znát. Když mu ji ale strčili do úst, přesně zapadla do skusu mezi zuby. Konečně doznal svůj zločin a prozradil také svého komplice z Walkowa. Když byl ten zatčen, prozradil také třetího z Lub. Všichni tři loupežní vrahové byli v železech posláni do Chebu a zde obžalováni. Vůdce bandy Watoasch z Radětína dostal doživotí, jeho komplic z Walkowa 15 let a ten z Lub 18 let žaláře. Žebračka z Chýše (Chiesch), která bandě prozradila, že mlynář ze Spodního hrádeckého mlýna je velmi bohatý, byla, jako jejich přechovávačka (Hehlerin), odsouzena ke třem letům vězení. Ze třech zločinců se dostal opět na svobodu pouze ten s 18 lety káznice, ostatní zemřeli v trestnici Na Borech v Plzni. Rodiny příslušníků bandy prodaly své usedlosti ihned po jejich zatčení a přesídlili se do jiných končin. O tomto loupežném přepadení vyprávěl v rodinném kruhu často můj otec Anton Sattler který zemřel v cizině roku 1948. Tehdejší mlynář Johann Lippert z Nečtin byl jeho tchán a po jeho smrti dostal všechna soudní akta do opatrování.  Když jsme vyrostli z dětských let, akta spálil. Když se mu vytýkalo, že tak učinil, a že bychom si to také rádi přečetli, řekl: „Děti, to bylo příliš příšerné a kruté té noci. To bylo čtení jako v nějaké lupičské historii a toho jsem vás děti chtěl ušetřit“.

 

 

                                                                                  Ernst Sattler (Praßless), Frakfurt